Reportáže
0

Potřebuje se fighter z bojových sportů učit sebeobranu?

Svět reálné sebeobrany a bojových sportů a umění k sobě zdánlivě mají velmi blízko – vždyť oba se zabývají fyzickým střetem s jinou osobou. Při bližším pohledu ovšem zjistíme, že toto tvrzení je pravdivé jen částečně. Zatímco k bojovým sportům neodmyslitelně patří patří např. pilování různých technik a variant reakcí na postup soupeře, k reálné […]

Svět reálné sebeobrany a bojových sportů a umění k sobě zdánlivě mají velmi blízko – vždyť oba se zabývají fyzickým střetem s jinou osobou. Při bližším pohledu ovšem zjistíme, že toto tvrzení je pravdivé jen částečně. Zatímco k bojovým sportům neodmyslitelně patří patří např. pilování různých technik a variant reakcí na postup soupeře, k reálné sebeobraně zase třeba poznávání toho, jak konflikt vzniká a jak se mu vyhnout bez použití násilí.

 boxing-555735_640

Stejně, jako reálná sebeobrana nebude příliš k použití v ringu, bojový sport nebude sám o sobě příliš k použití k obraně na ulici. Nechápejte mě špatně, nemluvím zde o samotných bojových technikách. Většina trénovaných boxerů, mma fighterů atd. nebude mít problém se fyzicky vypořádat s útočníkem. Pořádný granát je pořádný granát, ať na tatami, nebo na ulici. Pokud bude útočník jen jeden (nebo půjde o jasně identifikovatelnou skupinu) a neozbrojený, vyhrát samotný střet nejspíš nebude problém….

Na ulici se ale nebavíme o výhře, o poražení soupeře, ale o přežití. Můžu být vynikající fighter, ale pokud se ke mně během bitky přitočí zezadu patnáctiletý „smrad,“ kterého jsem si vůbec nevšiml, nebo jsem ho považoval za přihlížejícího, a pohladí mě teleskopem po hlavě nebo doručí naostřené železo do ledvin, je mi to k ničemu. Budu se hodně divit, protože v kleci jsem přeci s útočníkem sám, ale to mi v ničem nepomůže.

Stejně jako mi je k ničemu, že jsem útočníka během chvíle vypnul a střet vyhrál, pokud mi za týden doma zazvoní kriminálka a mě čeká soudní martyrium kvůli těžkému ublížení na zdraví. Zamyslet bych se nejspíš měl i nad tím, co proti mně stojí za člověka. Pokud ho „sesekám“ tak, že se objeví krev (a každý, kdo se někdy pral, ví, že to není zase tak těžké, spíš naopak), můžu si z bitky odnést nepěkné dlouhodobé následky typu žloutenky atd.

Zkrátka a dobře, mimo gym mám tisíc a jeden důvod se střetu vyhnout. To je klíčová dovednost sebeobrany, která z logiky věci v bojových sportech chybí. A není jediná. Bojové sporty se nemusí zabývat zbraněmi a obranou proti nim, nemusí řešit právní otázky ani případnou první pomoc při zranění v boji, ale pro sebeobranu to jsou klíčová témata.

Proto jsem pro server Czechfighters.cz připravil sérii článků zaměřených na témata, kterými se sebeobrana od bojových sportů liší. Nebudu nikoho poučovat o „zaručeně nejlepších“ technikách. Nic takového totiž neexistuje a žádný fighter to ani nepotřebuje, protože fyzický střet samotný je jeho parketa. Představím témata, která na sportovním tréninku pokryta z logiky věci nejsou, která je ale dle mého názoru dobré a nutné znát, aby případná sebeobrana venku na ulici nezničila obránci – navzdory vítězství ve střetu samotném – celý život.

Pavel Houdek

Pavel Houdek je dlouholetým studentem bojových umění a sportů. Posledních šest let se věnuje výuce reálné sebeobrany a ozbrojeného boje (nože, tyče). V současnosti působí jako hlavní instruktor projektu moderni-sebeobrana.cz.

Share:
  • rss

Written by Lenka

There are 0 comments

Leave a comment

Want to express your opinion?
Leave a reply!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *