Thajský box mi dal pocit, že někam patřím a že má smysl žít, říká Adéla Kolínská

Adéla Kolínská se připravuje na souboj o evropský titul WMC v Itálii. Thajský box pro ni znamená víc než jen sport – dává jejímu životu smysl a stal se její vášní i životní cestou. Jak zvládá náročné tréninky, školu i život daleko od rodiny? Co ji motivuje, jak se vyrovnává se stresem a kam míří její další kroky? 

Jak dlouho trénuješ thajský box a proč sis vybrala tento sport?

Thajský box trénuji už 5 let, začínala jsem u Jirky Žáka v Chomutově a pak jsem kvůli studiu šla do Prahy a začala trénovat u Aplika. Vybrala jsem si thaibox hlavně protože je to sport, ve kterém záleží hlavně na tom, kolik do toho dám já času a jak tvrdě já budu trénovat, ne nikdo jiný.

Jaká je tvá zápasová bilance a co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch? Moje zápasová bilance je 10-7. Za svůj největší dosavadní úspěch považuji účast na Světovém šampionátu pod organizací IFMA. Sice jsem tam nepředvedla nejlepší výkon, ale byl to splněný sen být na tak velké akci a vidět zápasit ty nejlepší ze světa.

Tuto sobotu tě čeká v Itálii souboj o evropský titul WMC v muaythai. Jaká byla tvá příprava na tento zápas?

Příprava na tento zápas byla určitě náročnější než mé předchozí přípravy. Začala jsem více běhat, snažila jsem se zlepšit fyzičku a celkově jsem se zaměřila na všestranný rozvoj. S trenérem jsme se tentokrát více zaměřili na box, abych zlepšila techniku, a doufám, že se to v zápase ukáže.

Jaké máš informace o své soupeřce?

O své soupeřce moc informací nemám. Vím jen, že má nějaké zápasy z Thajska, ale jinak nic moc. Zjišťování informací o soupeřích nechávám na trenérovi, nechci se tím moc stresovat.

Co pro tebe thajský box znamená a jak ovlivňuje tvůj život mimo ring?

Upřímně, thajský box mi v jednu chvíli života dal pocit, že někam patřím a že má smysl žít, takže je pro mě vlastně vším. K tomu můžu být součástí úžasného týmu, který je pro mě opravdu jako druhá rodina.

Můj život mimo ring ovlivňuje poměrně hodně, protože trénuji každý den a mám opravdu málo času na svoji rodinu, kamarády a občas vlastně i na sebe. Obětovala jsem thaiboxu kus svého života a nikdy bych to nevrátila, ale do budoucna bych v tom chtěla najít lepší balanc.

Jak vypadá tvůj běžný tréninkový den? Kolik času věnuješ fyzické přípravě a kolik technice?

Můj běžný tréninkový den vypadá tak, že se nasnídám, jedu do školy, kde jsem převážně od osmi do tří nebo čtyř. Po škole jedu rovnou na náš skupinový trénink, a po něm ještě chodím běhat. Pokud se mi podaří mít lepší den, zvládám i dvoufázové tréninky, ale bohužel to teď nestíhám tak často. Myslím, že náš trenér se snaží věnovat komplexně jak technice, tak kondici v každém tréninku. Navíc jsem před každým tréninkem chodila na lapy, kde jsem se více zaměřovala na techniku.

Jak zvládáš skloubit náročné tréninky a osobní život?

Je to těžké, vůbec ne jednoduché, protože celá moje rodina bydlí v jiném městě než já, takže jsem v podstatě na všechno sama. Vidím se minimálně s rodinou a kamarády, kteří šli v tuhle chvíli úplně stranou. Teď jsem byla poměrně izolovaná, a to není nikdy snadné. Po těžkém, dlouhém dni je náročné si ještě vařit a uklízet doma.

 

Máš nějaké rituály nebo zvyklosti před zápasem?

Jediný rituál mám asi wai khru, kterou děláme před každým zápasem. Jinak svůj vlastní nemám, nerada se na takové věci upínám, protože by mě mohly akorát rozhodit.

Kdo tě nejvíc podporuje na tvé sportovní cestě?

Nejvíce mě podporuje určitě moje rodina a vlastně všichni v mém okolí. Vždycky mě všichni podporovali a za to jsem neskutečně vděčná!

Máš nějaký vzor nebo inspiraci v tomto sportu?

Můj vzor vždycky bude moje starší sestra, která vždy dosáhla toho, co chtěla, a je pro mě neskutečnou oporou a inspirací. Inspiraci ráda beru od různých zápasníků, jak světových, tak evropských. Neskutečně obdivuji například slovenskou thaiboxerku Moniku Chochlíkovou.

Jak se vyrovnáváš s tlakem a nervozitou před důležitými zápasy?

 S tlakem a nervozitou se vyrovnávám poměrně dobře, snažím se stresovat co nejpozději. Větší stresy mívám spíš z vážení než ze zápasu. Zápasení mě baví, takže není důvod být ve stresu z něčeho, co mě naplňuje.

Jaké jsou tvé sportovní plány do budoucna?

Chtěla bych více zápasit v amatérech a na světových akcích jako IFMA. Ráda bych se také více ukázala na české scéně, třeba na PML, ale kombinovat to s vysokou školou je velmi obtížné.