Trénink s dítětem na zádech: Jak skloubit mateřství a profesionální sport

Vrátit se do ringu po mateřské pauze je pro každou sportovkyni velká výzva. Karolína Vaňková přiblížila, jaké to bylo zároveň zvládat náročný tréninkový režim, starost o malé dítě a jak ji mateřství ovlivnilo jako sportovkyni.

Jaké to bylo vrátit se do ringu po mateřské pauze a hned zvítězit na IFMA?

Popravdě to bylo náročné. Kdo má roční dítě, tak ví, co obnáší jen malého obléknout a nachystat ven. Do toho dvojfázové tréninky – malý je na ranním tréninku vždy se mnou a hlídá ho můj muž a zároveň trenér Khru Vaňka. Na odpoledním tréninku jsem měla většinou hlídání na hale, ale nebylo to pravidlo. K tomu upravit stravu, regenerace… A jak už to tak bývá, malého před odletem chytly zuby, takže jsem měla doma „zátěžovou vestu“. Ale stát opět v ringu – to bylo silné. Chtělo se mi štěstím brečet. To jsem ale nemohla – co by si asi pomyslela soupeřka?

Jak jsi během mateřství udržovala svou kondici a připravovala se na návrat k profesionálnímu sportu?

Úplně bych to nenazvala, že jsem udržovala kondici. Mám ráda sport a pohyb obecně, takže bych si neuměla představit devět měsíců sedět doma u televize. Samozřejmě je to jiné, pokud vám to zdravotní stav nedovolí, ale měla jsem štěstí, že jsem těhotenství snášela velmi dobře. Od třetího měsíce jsem pravidelně cvičila, chodila na procházky, do hor. V osmém měsíci jsme lezli na Chopok. Opravdu jsem se cítila velmi dobře.

Jak zvládáš skloubit péči o rodinu s náročným tréninkovým režimem?

Jak se říká, jde všechno. Mám štěstí, že mohu mít malého s sebou na tréninku. Děti jsou tvárné a dělají si návyky podle nás. Malý vstává v 5:30 (také jsem tak vstávala), pak snídaně a jdeme do gymu. V pondělí chodíme hned po ranním tréninku na atletiku, pak domů, navařit oběd, uspat, hrát si a odpoledne znovu trénink. Večer jsem kolikrát KO, ale baví mě to, jinak bych to nedělala. Jiné dny chodí malý na plavání nebo do herničky, takže máme o zábavu postaráno.

Jakou roli hraje tvůj manžel a trenér Martin Khru Vaňka ve tvém tréninkovém procesu a podpoře během návratu do ringu?

Hraje velkou a nezaměnitelnou roli – jako můj trenér i otec našeho syna Thea. Na tréninku malého hlídá, abych mohla trénovat, a zároveň mě trénuje. Někdy vypadáme při tréninku opravdu srandovně, ale jsme to prostě my.

Jak tě mateřství ovlivnilo jako sportovkyni? Změnil se tvůj přístup k tréninku a zápasům?

Mateřství mě hodně ovlivnilo. Musím říct, že když jsem si někdy v přípravě na zápas před mateřstvím myslela, že jsem unavená, tak teď se tomu směju. Naopak mi mateřství dodalo neuvěřitelnou sílu, odhodlání a agresi (možná ty nevyspalé noci). Každá žena má v sobě tolik síly a já jsem ji našla po porodu. Teď už nejsem sama, teď bráním i jeho. A v ringu tu sílu pouštím ven – a to je pak mazec.

Jaké jsou tvé další sportovní cíle po úspěšném návratu?

Uvidíme, co mě ještě čeká. Nechci si dávat velké cíle a hnát se za nimi, ale dokud to půjde, chtěla bych ještě zápasit a dělat to pro radost. Někdy je právě tohle nejvíc. Samozřejmě mám v hlavě pár titulů a pásů, které bych chtěla vybojovat.

Co bys poradila ostatním sportovkyním, které plánují návrat k profesionálnímu sportu po mateřské pauze?

Že to bude těžké, ale bude to sakra stát za to!

Jak vnímáš podporu svého okolí, rodiny a fanoušků během tvého návratu?

Docela mě překvapilo, že jsem vlastně nikoho nepřekvapila tím, že chci dál zápasit. Vzali to jako samozřejmost – prostě to ke mně patří. A já, když si něco umanu, tak to udělám. Fanoušci jsou super a cítím, že teď mám větší podporu i u žen.

Jaké výzvy jsi musela překonat při návratu k tréninku po porodu?

Než jsem se začala připravovat na to, že bych se mohla vrátit do zápasu, pravidelně jsem navštěvovala fyzioterapii. Pracovali jsme na středu těla a dýchání. To se po porodu hodně změnilo. Musela jsem si zpět uvědomit, kde mám střed těla, ujistit se v postoji, že už nemám malého v břichu a můžu znovu přijímat rány a bránit se. Je to jiné, ale baví mě to.

Jak se ti daří udržovat rovnováhu mezi rodinným životem a kariérou profesionální sportovkyně?

Kdyby nebyl můj muž trenér, tak si to popravdě moc neumím představit. My řešíme box 24 hodin denně. Je potřeba hodně tolerance a umět si vyjít vstříc. Před zápasem si nemůžu dovolit onemocnět nebo se nějak zranit. A v „normálním“ vztahu byste si těžce vybojovala, že právě tento víkend potřebujete saunu, regeneraci nebo si jít zaběhat. Pokud se nebude o vaši kariéru zajímat i manžel, je to velmi obtížné.