Bohumil Lungrik: MMA o vás hodně vypovídá

Po roce se v oktagonu objeví jeden z našich prvních zápasníků MMA, Bohumil Lungrik (MMA Hradec Králové). Na GCF 31:CAGE FIGHT 6 v brněnském Boby centru se postaví proti Markovi Bartlovi. Tvůj první bojový sport byl v 16 letech taekwondo a poté přicházely stále tvrdší styly, až jsi skončil u MMA. Čím vším jsi prošel? […]

Written by: Lenka

2015/04/28 3:23 PM

Po roce se v oktagonu objeví jeden z našich prvních zápasníků MMA, Bohumil Lungrik (MMA Hradec Králové). Na GCF 31:CAGE FIGHT 6 v brněnském Boby centru se postaví proti Markovi Bartlovi.

Tvůj první bojový sport byl v 16 letech taekwondo a poté přicházely stále tvrdší styly, až jsi skončil u MMA. Čím vším jsi prošel?

Ano, dnes už na neexistujícím vojenským gymnáziu v Praze jsem začal u Hwag Ho Yonga s Taekwondo. Poté mně uchvátil na nějakou dobu Wing Tsun kung-fu, které jsem společně s bratrem aplikovali do reálného boje(zkrátka jsme se řezali jak psi). V 90.letech jsem v Praze 10 narazil na mladýho šílence thajského boxu Petra Macháčka, to bylo tenkrát hodně vostrýýý :-). Dále jsem trénoval thai box u Honzy Vávry. Současně s tím jsem se věnoval studiu různých bojových stylů (jet kun do, barmský box, volný styl, výukovky od Erik Paulsona, Marka Ruase, Basse Rutenna…). Dále jsem se věnoval tréninku boxu pod Romanem Liškou, Filipem Miňovským, současně s tím jsem trénoval s Davidem Vyvážilem, s Veveřínem, s Váňou atd…a u kluků z Poděbrad, Bláži a Čerdy jsem se učil ruské Sambo. A pak tréninky s Danem Bartákem, s kterým jsem vyrazil do Švédska za Augustem Wallénem(známá ikona MMA ve Švédsku a velký propagátor MMA), a to bylo drsné vystřízlivění, když člověk viděl, jak trénují, ne brutalitou, ale kvalitou a precizností každého pohybu. Po-té jsem zkoušel ve Wroclavi BJJ, a nakonec jsem zajel k sousedům do Německa, přesněji do Kolína nad Rýnem, kde mně dostal brazilský bojový styl, Luta-Livre.

O MMA mluvíš jako o úžasném a zároveň pravdivém sportu. Proč používáš slovo pravdivý?

Ano, MMA je úžasné a pravdivé, proč? Protože jsem zažil dost borců, kteří byli o sobě přesvědčeni, že jsou excelentní boxeři, grappleři, wrestleři, atd a že s bojem v oktagonu nebude problém. A vždy, když se blížil zápas, tak se začaly objevovat střípky pochybností v tom, co dělají a aby odstranily tyto střípky, tak začali mnohem více trénovat až na úkor svého zdraví. Začali posilovat jak kulturisti, sparovali pomalu každý den a najednou začali cítit obrovskou únavu, bolesti v kloubech, ale jejich vnitřní já jim stále říká: nesmíš přestat, víc, víc, no a dospěje to do toho stádia, že sáhnou po různých práškách, v lepším případě a nakonec z toho onemocní, nebo se zraní, což je takový alibismus a zároveň nepřiznání si, že to podělali, nebo, že se podělali. MMA o vás dost vypovídá…

Do ultimátních zápasů jsi vstoupil v roce 2001. Jaké byly tenkrát pravidla oproti dnešním MMA?

Ted přemýšlím, jestli vůbec nějaký byly. No byla to síla, ale pravdou je, že mému bráchovi to vyhovovalo, žádné rukavice, údery hlavou, kopy do hlavy na zemi povoleno, slušné garážovky 🙂

Na svém kontě podle sherdogu máš 31 zápasů. Ten poslední byl vítězný a vybojoval jsi ho před rokem, kde tvým soupeřem byl Dušan Džakič. I když jsi se soupeři dostal rychle do zad, nepodařilo se ti to ukončit na škrcení. S čím jsi šel do druhého kola a jak na tento zápas vzpomínáš?

Jo, Dušan Džakič, to byl hodně vostrej týpek a docela voprásklej, když člověk koukal na jeho videa ze zápasů. S čím jsem šel do druhého kola, to určitě narážíš na to, jak jsem se tam se svým koučem trochu pohádal 🙂 Prostě mou silnou stránkou jsou lokty a kouč chtěl, abych je používal za každou cenu, ale když jsem mu vlezl za záda, tak to prostě nešlo a pustit ho, by byla ztráta pozice, tedy jsem makal na škrcení. Ale do druhého kola jsem šel už s tím, že na ně krutě narazí a v back pozici se mi povedlo pár slušných spodních úderů a bylo vymalováno. Vyhrál jsem v Hradci Králové ve svých 38 letech -paráda.

V Brně na GCF 31 se střetneš s postojářem Markem Bartlem. Jak probíhá příprava a budeš se snažit jít se soupeřem na zem?

Příprava probíhá v klidu, drily ve stoje, zem, clinch, sparingy, swinguju s kettlebelama atd… Jestli s ním půjdu na zem? To ještě nevím, jestli mi přilítne jeho granát a já to přežiju, tak mi nic jiného nezbyde. Je to mladý, tvrdý zápasník a je velmi rychlý, uvidíme dle situace, plán je jedna věc a reálné bojiště věc druhá… 🙂

Ve tvém klubu MMA Hradec Králové trénujete taky Luta livre. Můžeš nám tento styl přiblížit?

Ano rád, Luta-Livre znamená v portugalštině volný boj. Jde o kompletní bojový systém pocházejíc z Ria de Janeira. Principem je zkrátit distanc k soupeři, dostat ho k zemi a nasadit submisi. Luta-Livre, oproti jiným grapplerským stylům, je velmi dobře aplikováno v zápasech MMA. V Luta-Livre se velmi využívá síla jádra těla a jeho rotace, ať už při hodech na zem, chytech rukou či kotníků a velmi zajímavé jsou techniky škrcení. Mým současným učitelem/trenérem je Andreas Schmidt z Německa.

Tvý svěřenci se také často účastní zápasů v oktagonu. Kdo jsou tvé největší naděje?

Ano, jezdíme na zápasy MMA, jsou to hodně mladí borci, sakra no kdo oproti mně vlastně není 🙂 Takže mám tam několik borců, hodně zapálených ať už jde o Kubu Špáču, Kubu Slézu, Kubu Bahníka, nebo drobečka Jendu Slacha, uvidíme, zatím si někteří z nich musí dát do kupy školní záležitosti 🙂

Kdo tě ve tvé kariéře nejvíce ovlivnil?

Rozhodně legenda– Bruce Lee. Dále Erik Paulson, Oliver Konig, August Wallen, Andreas Schmidt.

Kam by jsi chtěl, aby se dál ubírala tvá kariéra?

Mým pomyslným majákem, ke kterému kráčím, je být skutečným mistrem v tom, co dělám, vynikající teoretik s parádní praxí, který bojuje a vyučuje. Zkrátka být dobrým člověkem a jít příkladem.

Komu by jsi rád poděkoval?

Především bych rád poděkoval tobě za tento rozhovor a pak Jendoj, kterej to zpunktoval a mým studentům, kteří mi pomáhají s přípravou na zápas. No a pardubické firmě CCRB (clinical research) a hradeckému hotelu ALESSANDRIA.