Viktor Pešta:V hlavě jsem měl, že musím vyhrát

Viktora Peštu není potřeba dlouze představovat.S naším momentálně jediným bojovníkem v UFC jsme si povídali nejen o jeho posledním zápase, ale i zranění kolene, soustředění na které se chystá, či sponzorech.

 

Po porážce s Magomedovem, která mrzela jsi vyhrál ve svém druhém zápase nad ranařem Konstantinem Erokhinem. Bylo jasné, že úspěšný můžeš být jen v případě, když přeneseš boj na zem. Ze začátku se to ale nedařilo, naopak Erokhin tě několikrát přesně zasáhl. Bylo těžké si dojít přes jeho obranu pro takedown?

 

Docela jo, tím že je menší a má nižší těžiště, tak se špatně bere. Teda alespoň mě. Na menší soupeře platí víc vychýlení trupu, ale mě jde lépe poraz přes nohu.  Ze začátku byl dost silnej, ale když se unavil, tak už to šlo.

 

Jak moc s tebou jeho údery otřásly?

 

Jasně že otřásly, ale už jsem byl i nahulenější 🙂 Neměl jsem pocit, že by to se mnou hodně otřáslo, viděl jsem dobře, podlaha se se mnou nekývala, takže to nebylo nějak hrozný. To s  Magomedovem jsem na tom byl určitě hůř. Ten mě několikrát čistě kopl do hlavy.

 

Pamatuješ si, kolik úderů jsi rozdal a kolik jich dostal?

 

To si samozřejmě nepamatuju, ale koukal jsem na zápasové statistiky a je tam něco ve smyslu, že jsem jich dostal kolem 30 a hned 20 v tom prvním kole, já jsem jich rozdal asi 70.

Překvapil tě něčím?

 

Překvapil tak částečně. Respektive v některých oblastech jsem nevěděl, co od něj čekat. To, že bude dobře boxovat a mít tvrdý úder, jsem věděl. Co se týče práce na zemi, to byla velká neznámá, protože tam se ve svých zápasech nikdy nedostal. Nakonec na zemi skoro nic nepředvedl, ale i tak mě neustále svazoval ruce a znemožňoval pořádně pracovat. Po zápase jsem na sebe četl kritiku, že jsem šel málo po ukončení, ale on mi k němu svojí obranou pořádně nedal příležitost a navíc jsem byl přece jen trochu otřesený z těch úderů v postoji.

 

Jaký jsi měl pocity po vítězství?

 

Pocit to byl skvělý, ale vždycky říkám, že čím později zápas skončí, tím míň se člověk raduje. Navíc u vítězství na body k tomu člověk tak nějak dospěje postupně a já třeba už v posledním kole celkem věděl, že vyhraju. U ukončení před limitem je tam ten zlomový moment a tím pádem i ta euforie je větší. Ale byla to velká úleva, připravoval jsem se dlouho a v hlavě jsem měl to, že opravdu musím vyhrát. Před zápasem jsem byl mnohem nervóznější, než obvykle bývám. Třeba v Berlíně jsem téměř trému neměl, možná jsem tam byl i míň nervózní, než při zápasech v Čechách. Můj sen byl jít do UFC a ten se mi splnil. Najednou jsem tam byl a věděl jsem, že i když prohraju, tak druhou šanci dostanu. Kdybych ale třeba prohrál při posledním GCF, tak se mi ty dveře do UFC zavřou.

 

Po podpisu smlouvy v UFC jsi často říkal, že je to hlavně zásluha managmentu. Teď po tomto zápase víš, že do UFC patříš. Myslíš, že tím z tebe trochu spadl ten psychický tlak?

 

Už když jsem podepsal smlouvu, tak jsem věděl, že se nemůžu radovat, dokud jsem tam nic nedokázal. Teď když jsem tu výhru ukořistil, tak je to velká změna.

 

Zaznamenal jsi po výhře změnu v chování lidí okolo UFC?

 

Všichni se ke mně chovali hezky už od začátku. To je věc, která mě trošku překvapila, tam jsou všichni opravdu fajn, ať už lidi z kanceláře nebo lidi z produkce, všichni byli příjemní a   i když jsem byl nováček a na poměry UFC nula, tak se ke mně chovali stejně jako ke hvězdám.

 

V pozápasovém rozhovoru bylo vidět, že jsi si sáhl na dno, ale oproti prvnímu zápasu bylo znát celkové zlepšení. Na zápas jsi se připravoval jak ve Švédsku, tak hlavně v USA. Myslíš si, že i tato změna tréninkového prostředí měla vliv na tvůj výkon v zápase?

 

V Americe jsem byl jen měsíc, což je doba, za kterou se nedá udělat až tak velký progres. Většinou každý po prohře říká, že se vrátí silnější, já jsem věděl, že abych se vrátil lepší a silnější, že mi na to dva tři měsíce nestačí, potřeboval jsem víc času. Takže jsem mnohem víc a déle trénoval v zahraničí, ať už ve Švédsku, nebo v Americe. Celkově jsem trénoval osm měsíců a z toho asi čtyři v zahraničí. Myslím ale, že to byl normální progres, že jak se  každý dobře trénující bojovník zlepšuje, tak jsem se zlepšil i já.

 

Máš ve své smlouvě třeba kde musíš trénovat, či jak dlouho před zápasem nastoupit přípravu?

 

To úplně ne, ono se na každý zápas zvlášť píše smlouva. Ani to není tak, že ti dají zápas a ty ho musíš vzít, samozřejmě si nemůžeš diktovat s kým by jsi chtěl a s kým ne, ale odmítnout můžeš. Já jsem taky hned řekl, že do dalšího zápasu potřebuju víc času a nebyl problém.

 

V prvním našem rozhovoru na otázku shazování váhy do nižší kategorie, jsi říkal, že svou budoucnost vidíš v těžké váze. Tam jsi jeden z nejmladších a je tedy šance se do budoucna prosadit. Ted už jen zbývá se tam udržet…

 

Určitě, já si myslím, že to hrálo velkou roli při mém výběru do UFC. Byl jsem mladej, neporaženej a spíš byl u mě předpoklad, že bych někdy mohl něco dokázat. Když se podíváš na špičky v těžké váze, tak většina z první patnáctky jich je nad 35 let, takže za pár let tady opravdu může být prostor, aby se mohli realizovat zápasníci jako já. V těžké váze jsou starší borci i proto, že shazování kariéru zkrátí a ti těžší, kteří neshazují ji mají delší. Přijde mi, že u nás se momentálně ujala myšlenka, že v zahraničí všichni shazují několik desítek kilo a že čím víc člověk shazuje, tím větší je profík. Schválně jsem si zjišťoval, kolik shazují špičkový borci v polotěžké váze a většinou je to zhruba deset kilo. Někdy i míň. Takže čeští bojovníci, kteří shazují dvacet nebo i víc a myslí si, jaká je to paráda, jsou trošku mimo. Možná se za pár let budou divit, že jim tělo vypovídá službu.

 

Máš smlouvu na šest zápasů, jaká bilance by podle tebe zaručovala prodloužení?

 

U každého je to jinak, záleží, jak se líbí styl boje lidem z UFC a divákům. Kolikrát si nechávají zápasníka, který sice prohrává, ale lidem se prostě líbí, nebo u něj vidí potenciál. Takže jak to bude se mnou zatím nevím…

 

Co si myslíš o nynější stavu těžkých vah u nás? Není pro mladé kluky právě teď šance se zviditelnit?

 

Těch těžkých vah je málo a proto přemlouvám Jirku Palusku, aby ještě vybojoval titul GCF v těžké váze 🙂

Koncem března začala Nova sport vysílat záznam z UFC a dočkali jsme se i přímých přenosů z Evropy. Jak často budeš pomáhat spolukomentovat a co říkáš takovéto propagaci MMA v Čechách?

 

Já myslím, že to lidi zajímat bude a pokud ani tohle lidi neosloví, tak už nevím, co by se muselo stát. Doufám, že to Nova teď bude hodně tlačit mezi lidi, aby to mělo opravdu sledovanost a lidem se to dostalo pod kůži. Mrzí mě, že můj zápas na Nově nestihl být. V původních jednání bylo, že koupí celý rok 2015, ale nějak se to protáhlo a tak se to nestihlo. Jinak komentování mě docela baví, je to pro mě něco nového, ale musím říct, že je to o dost obtížnější než by se mohlo na první pohled zdát, ale snažím se na sobě pracovat. Zatím nevím, jak často budu komentovat, teď bych rád na nějakou dobu odjel trénovat pryč.

 

Kam se chystáš?

 

Teď jsem se chystal do Švédska na Alexův kemp, ale on se zranil a ze zápasu sešlo. Takže asi vyrazím zase do San Diega, ale potřebuju ještě dořešit pár věcí tady v ČR a doléčit pořádně koleno, takže myslím, že vyrazím až začátkem června.

Když už jsme u zranění, to bohužel neminulo ani tebe. Jak se to stalo? Už jsi v pořádku?

 

Na tréninku jsem dostal páku na koleno a bylo to tak nešťastný, že jsem do toho spadnul, křuplo to a já tušil, že bude zle. Bolelo to, tak jsem si odpočinul a ještě jsem došel domů. Druhý den už jsem ale nevstal. Měl jsem natržený vnitřní meniskuz a vnější postraní vaz. Původně mi řekli, že to bude asi meniskus, naštěstí ale nebyla nutná operace, byl jsem měsíc v ortéze a o berlích. Takže nakonec to byla ještě malá věc, křížové vazy by byly horší. Už jsem začal trénovat, celou dobu jsem posiloval alespoň vršek. Ale zatím nechci ještě plánovat další zápas.

 

Nedávno jsi vedl seminář v Olomouci a Brně. Budeš se teď profilovat i tímto směrem?

 

To úplně ne, ale oslovili mě, tak jsem si řekl proč ne. Primárně se chci profilovat jako bojovník, ale samozřejmě rád někomu něco ukážu, pokud o to stojí.

 

Může na ně jít i začátečník?

 

Může, jsou pro všechny, ale chce to, aby už nějaké základy měl.

 

Dáváš i soukromky?

 

Prakticky ne, soustředím se na to, abych se zlepšoval já sám. Občas vedu tréninky v Pentě, abych předal dál, co jsem se naučil, ale nechci do toho víc zabřednout. I ty semináře nebyly z mojí iniciativy. Zatím se zaměřím jen na sebe a sem tam si odskočím něco předvést 🙂

 

Na Bitvě roku jsi řekl, že kdyby tě někdo mohl následovat do UFC, tak by to mohli být tvý kolegové z Penta gymu Filip Macek a Magda Šormová.

 

Filip má velký potenciál, je mladej, vyhrává s těžkými soupeři a je i dobře umístěn, takže pokud bude pokračovat tímto směrem, tak by se na světové scéně mohl ukázat.  Magda by podle mě mohla mít taky šanci, u holek není taková konkurence a UFC otevřelo divizi ve váze, kde je Magda, tak to taky není nereálné.

Často si naši bojovníci stěžují, že je problém sehnat sponzora. Jak je to ve světě?

 

Není to jen tady, že musí zápasníci pracovat, ale i jinde. I třeba ve Švédsku ti borci, kteří jsou na špici, ale nejsou v UFC, tak normálně chodí do práce. My to naopak máme jednodušší, jsou tady lokální sponzoři a ty si bojovníka všimnou, v Americe se vám o tom může jen zdát, tam už musíte být sakra dobrý, aby si vás sponzor všiml. Koneckonců jsem tam trénoval s klukem, co měl několik zápasů v Bellatoru a i jeden zápas v UFC, ale stejně žádného sponzora neměl.

 

Když už jsme u sponzorů, jak je to s Reebokem a UFC?

 

No musím říci, že to udělalo v UFC pěkný humbuk. Navíc zatím nikdo neví, kolik vlastně Reebok  bude dávat. Částka zatím nebyla řečena a měla by se počítat podle nějakého koeficientu kvality zápasníka a jen za zápas. Víc šokující ale je, že zruší všechny ostatní sponzory, které kdo měl. Dosud mohl mít každý skoro libovolné potisky, teď nesmí být nic. Nebude žádná plachta, žádná trička, zkrátka nic, kde bychom mohli mít logo klubu, nebo sponzorů. Bude se to týkat nejen samotného zápasu, ale i týden před zápasem, kde na všechny tréninky, vážení,.. musí být jen Reebok. Jediné snad na chránič na zuby si můžu dát co chci, tedy kromě reklamy, takže si tam třeba můžu nechat napsat Viktor 🙂 Nejvíc se ale zápasníci rozčilují, že právě zatím ani neví, kolik vlastně dostanou a zda to pro ně bude lepší, než předtím se svými sponzory. Reebok bude ještě chystat každému zápasníkovi edici triček, která bude volně prodejná a na které bude každý moci nějak spolupracovat. Z ní by pak měl mít každý procenta. Ale zase – stále nikdo neví kolik,..

 

A jak to bude u těch, co již mají se sponzorem dlouhodobé smlouvy?

 

No tak to je problém. Od června musí být každý jen v Reebok. Ve Stockholmu kvůli tomu byla konference a pěkně to tam vřelo. Třeba Faber se pořád hádal – Torque je jeho značka, takže je pochopitelné, že mu nová pravidla Reeboku vůbec nechutnají. Do května by měli zveřejnit jak to bude finančně a pak snad bude jasněji.

 

(mezitím, než vyšel náš rozhovor s Viktorem už UFC zveřejnil finanční ohodnocení -poz. red.)