Jan Hocko: Vše jsem si musel vydřít

Po dlouholeté reprezentační kariéře Honza Hocko stále zápasí na vrcholové úrovni, o čemž svědčí výsledky ze Světových policejních a hasičských her, kde opět stanul na stupních vítězů.

 

Jak dlouho zápasíš a čím tě tento sport uchvátil?

Zápasit jsem začal už v osmi letech.  Otec a bratr mně brávali na tréninky. Nejdříve jsem hrál fotbal, pak  sám přešel na zápas, kde jsem vydržel prakticky až dodnes.

 

Jaká byla tvoje cesta do reprezentace a kterými reprezentačními kategoriemi jsi prošel?

Cesta do reprezentace byla trnitá. Nejsem od přírody talent, spíše poctivý a musím to vše vydřít. Prošel jsem si od kadetské i juniorské reprezentace až po seniorskou. V kadetské a juniorské reprezentaci  jsem se musel potýkat s konkurencí z Ostravy a jiných koutů republiky a to mně značně pomohlo k výsledkům, kterých jsem dosáhl 🙂

 

Jak dlouho jsi byl členem seniorské reprezentace a co považuješ za své největší úspěchy?

Členem seniorské reprezentace jsem byl prakticky od svých devatenácti let, přičemž od roku 2003 jsem byl zaměstnán jako profi sportovec u ministerstva vnitra až do roku 2011, kdy jsem přešel k Hasičskému záchrannému sboru.

Mé největší úspěchy považuji  4.místo na Mistrovství Evropy juniorů  Bulharsko (Sofie)  v roce 2000 a váze do 54 kg,  5.místo na Mistrovství Evropy seniorů v Litvě( Vilnius) v roce 2009 a váze do 55 kg.

Zápasu na vysoké úrovni jsi zůstal věrný i při zaměstnání. Jak se ti daří skloubit trénování s prací profesionálního hasiče?

Momentálně skloubení práce a tréninku jde dobře, pokud nemáme mnoho zásahů. U hasičů, kde sloužím každý třetí den, je nakázána fyzická příprava dvě hodiny. Dále pomáhám v přípravě své manželce v Praze a přitom se věnuji speciální přípravě pro zápas. Myslím, že podmínky jsou zatím na velké úrovni 🙂

 

Velký úspěch jsi zaznamenal před dvěma lety, kdy jsi na Světových policejních a hasičských hrách v Belfastu získal dvě zlaté medaile (řecko římském i volném stylu) Kolik sportovců se účastní takovýchto turnajů?

Byly to mé první hry a zatím nejkrásnější hry co jsem zažil. Přes mé počáteční obavy jsem vybojoval dvě zlaté medaile. Her se zúčastňuje celý svět,  v Belfastu bylo něco kolem 10 000 sportovců a v Americe byla účast podobná.

Jak prestižně jsou vnímány tyto hry mezi tvými kolegy z ostatních států?

Mezi lidmi z pořádajícího města jsou hry souzeny velmi kladně a pozitivně. Mezi hasiči a policisty jsou hry brány na vysoké úrovni.

 

Letos jsi opět dosáhl výborného výsledku, když jsi z těchto her přivezl zlatou a stříbrnou medaili. Jak bys porovnal konkurenci s těmi předešlými?

Konkurence byla na stejné úrovni a ve volném stylu na vyšší. Některé soupeře jsem znal už z předešlých her.

Jak dlouho myslíš, že ještě budeš zápasit na takovéto úrovni?

Samozřejmě, že s věkem je příprava náročnější a musí být promyšlená. Doufám, že co nejdéle to půjde a ještě nepatřím do starého železa :-).

Tvou ženou je dlouholetá česká reprezentantka Lenka Martináková-Hocková. Pomáháte si navzájem ve svých kariérách a dáváš jí nějaké cenné rady 🙂?

Jak jsem již napsal, Lence pomáhám v přípravě a vždy rád pomohu radou, pokud mohu.  Například spárováním na tréninkách, nebo vedením tréninku.  Ale spíše tyto záležitosti nechávám na trenérech. Jsem přeci manžel  a to nedělá dobrotuJ.