Vojtěch Garba se vrací do klece: Chci dělat pěkné zápasy a bavit se tím

Vojtěch Garba udělal skvělé rozhodnutí a to vrátit se do zápasového kolotoče MMA. V sobotu ho uvidíme na RFA v Havířově, kde se po změně soupeře utká s Zsoltem Ballou.

Co tě přimělo vrátit se zpět do oktagonu po předchozím ukončení kariéry v MMA?

Vrátit se mě přimělo to, že mi ten sport strašně moc chyběl a taky to, že mě podpořila moje rodina.

Jak zvládáš situaci se změnou soupeře na turnaj RFA a co jsi musel v přípravě změnit?

Změna soupeře na poslední chvíli není nikdy nic příjemného, každopádně jsem rád, že v sobotu budu zápasit, že se to RFA povedlo. Taky bych chtěl poděkovat soupeři, za to, že ten zápas se mnou vzal, i když neměl moc času na přípravu. Každopádně věřím tomu, že trénoval a bude poctivě připravený i přes tyto komplikace.

Jelikož tato změna proběhla něco přes týden před turnajem, tak na nějaké velké změny v přípravě už čas nebyl. Každopádně věřím tomu, že jsme si i za tak krátkou dobu nachystali věci, které mi fungovat budou. Cítím se ve skvělé formě, takže pevně věřím, že si je prosadím.

Kdy naposledy jsi zápasil na domácí půdě a jak se těšíš na publikum?

Na domácí půdě jsem zápasil naposledy loni v červenci na RFA 3 a bylo to super, protože mě tam přišla podpořit rodina a kamarádi. Doufám, že tomu tak bude i v sobotu v Havířově. Moc se na domácí publikum těším, jsem zvědavý, kolik lidí tam přijde, protože taková akce v Havířově si myslím ještě nebyla.

Jaké jsou tvé další cíle v MMA?

Můj cíl v MMA je dělat pěkné zápasy, bavit se těmi zápasy, vyhrávat je a dotáhnout to co nejdál to půjde.

Nic konkrétního nemám, protože se vždy soustředím jen na následující zápas a co bude potom, to se vždy uvidí.

Chtěl bych ale poděkovat Czechfighters, že mi dává prostor od začátku mé kariéry. Dále bych chtěl všechny pozvat na zítřejší veřejné vážení před RFA 10 nebo na samotnou akci, která bude v sobotu od 18 hodin na zimním stadionu v Havířově. Dorazte se všichni podívat, budeme potřebovat vaši podporu. Díky!

Box jde nahoru pomalu, ale jde, říká Jakub Chval

V sobotu zazní poslední gong na galavečeru Boxing Night, který pořádá a pravidelně zde i boxuje Jakub Chval. Tyto galavečery mají vždy skvělou atmosféru a nejinak tomu bude i u toho letošního, který však bude zároveň poslední. 

Za pár dní pořádáš další galavečer Boxing Night. Jak je těžké zajistit fightcard?

Ano v sobotu 13. 5. pořádáme s mým týmem 6. ročník s příznačným názvem Poslední Gong. Je to totiž poslední akce tohoto formátu, kterou pořádám, takže vlastně takové rozloučení. Dát dohromady fightcard nebylo nikdy úplně jednoduché. V době covidu jsem si myslel, že to je strop v obtížnosti a nahrazování boxerů kvůli nemocem a zranění, proto jsme se rozhodli tento ročník uspořádat na jaře. Jenže situace je dost podobná. Několik závodníků se zranilo a někdo onemocněl, takže situaci musím narychlo řešit.

Budeš zde mít opět zápas. Po kolikáté již?

Ano budu. Měl jsem zápas na každém našem gala, takže již po šesté a z toho po páté podle profesionálních pravidel.

Jak se cítíš před svým zápasem?

Cítím se jako vždycky před gala BN – to je vyčerpaně psychicky i fyzicky, ale to k tomu prostě patří. Něco pořádat a zároveň tam startovat je nesmysl a víckrát už to neudělám. Slíbil jsem to doma partnerce :-).

Tvým soupeřem bude Michal Slavík. V jaké váze se bude zápasit?

Mým soupeřem bude Michal Slavík, který je aktuálně na čtvrté pozici v českém žebříčku ve welterové váze. Já v žebříčku už ani nejsem, protože jsem více jak rok neboxoval. Co se týče váhy, tak plán byl původně jiný. Chtěl jsem startovat ve váze lehké (61,2kg) a vyzvat kluka, co byl jednička váhy, ale věci v přípravě nešly, jak jsem si představoval. Je dohodnutý catchweight mezi váhou welterovou a super welterovou, tedy 68,3 kg, takže se dá říct, že je to o tři váhy výše, než jsem chtěl původně.

Jaká je tvá strategie pro tento zápas a jak se připravuješ na jeho styl boxování?

Strategie nebude nijak překvapivá. Vzhledem k tomu, že je Michal o nějakých 14 cm vyšší, tak budu muset zkracovat vzdálenost a vytvářet nepříjemný tlak. Příprava nebyla nijak odlišná, ale je pravda, že jsem využil možnosti sparingů v MB, kde jsou vysocí kluci.

 Co bylo nejtěžší při přípravě na tento zápas?

Nejtěžší tentokrát nebyla příprava jako taková, ale být ve výsledku na zápas zdráv, nezraněn a svoji účast nevzdat. V přípravě jsem se potýkal jak se zraněním, tak s různými nemocemi, kvůli kterým jsem musel úplně překopat plán přípravy a dát si několikrát i úplnou pauzu od tréninků.

Koho ještě v ringu uvidíme?

Mám dohodnuté boxery z BC Jičín (Ladislav Pražák, Oto Smolík, Štěpánka Grundová, Martin Dolanský), z BC Bulldog gym Mladá Boleslav (Mikhaylo Krytu, Štěpán Hladík, Ondřej Štěpán, Matěj Smitka) a z SK Pretorian Pardubice (David Le, Jakub Hašek, Jiří Brož). No a jako další pačák bude startovat Marek Lízr. Tomu soupeř bohužel před pár dny pro zranění odpadl, a tak hledám narychlo náhradu. Jeho zápas bude jeden ze dvou o pás šampiona BN.

Kvůli svému zdravotnímu stavu jsi před časem oznámil konec kariéry, pak ses ale rozhodl se vrátit do ringu. Bylo těžké rozhodnutí skončit s boxem?

Ano, bylo to po galavečeru v Jičíně v roce 2019. Začaly mi nějaké zdravotní komplikace a díky nim se přišlo na vrozenou vadu mozku a problémy se srdcem. Nejdříve mi bylo doporučeno, abych přestal sportovat, ale později po konzultaci s neurochirurgem se dospělo k tomu, že to není život ohrožující a že by se to boxem nemělo zhoršovat. Dostal jsem lékařskou zprávu, že mohu sportovat bez omezení. Od té doby jsem měl dvě rezonance hlavy a je vše ok. Srdce se dalo do pořádku díky lehčímu zákroku. Od té doby jezdím jednou za rok na kontrolu a vše je, jak má být.

Jaké jsou tvé dlouhodobé plány a cíle v boxu?

Já už žádné cíle a plány v mé aktivní kariéře nemám. Boxuji už nějakých 18 let. V amatérech jsem toho zažil dost. Boxoval jsem nejvyšší soutěž v ČR, mám asi 10 placek z MČR, jsem medailista a vítěz několika mezinárodních turnajů, byl jsem devátý na mistroství světa v Baku a taky jsem boxoval na prvním ročníku olympijských her mládeže v Singapuru. V amatérech mám kolem 105 zápasů. Moje největší výzva byla, že nepřestanu boxovat, dokud se nestanu mistrem České republiky. Tento cíl jsem si vzal později i do profi a přidal jsem k němu i to, že jsem chtěl boxovat v zahraničí o nějaký titul. Myslím, že už můžu s klidem skončit. V profi jsem se stal mistrem České republiky ČUBP a i mezinárodním mistrem České republiky ČUBP. K tomu jsem přidal mistra Evropy a světa menší mezinárodní organizace RBO. Taky jsem vyhrál první pás šampiona BN. V minulém roce jsem si splnil i ten poslední sen, a to bylo boxovat v profi venku (v Mnichově) o mezinárodního mistra Německa prestižní organizace BDB v hlavním zápase večera. Teď žádný další cíl nemám a ani nevím, jestli ještě budu a chci mít další zápas. Musel by přijít asi nějaký atraktivní impulz.

Jak hodnotíš českou boxerskou scénu a jaké jsou podle tebe její největší výzvy a překážky?

Sice jde nahoru pomalu, ale jde. Největší překážky jsou peníze. My u nás, co boxujeme profesionální box jsme jen poloprofíci, protože chodíme do práce a k tomu navíc boxujeme. Chce to mít pořádný tým lidí kolem sebe a věnovat se tomu naplno. Myslím si, že se to začíná zlepšovat. Pustili se do toho nový lidi s novou vizí a díky tomu i zdravou konkurencí.

Jaké jsou tvé plány po tomto galavečeru?

V první řadě to ve zdraví fyzickém i psychickém přežít :-). Další plán je si pak v neděli večer zajít s partnerkou na pivo a burgera 🙂 Teď vážně. Nemám plán. Když to půjde a budu mít chuť, tak bych pokračoval v přípravě, abych mohl vyrazit ven a zúročit finančně tu přípravu, ale do ničeho se nutit nebudu. V červnu letíme na dovolenou, tak mě třeba s odstupem času něco napadne.

Souboj titánů. Orlov zná svého soupeře, prověří ho podobně stavěný turecký tvrďák

Sportovní hala v Říčanech se v sobotu 6. května otřese v základech. A to doslova a do písmene. V první titulové bitvě organizace I Am Fighter (IAF) se v těžké váze proti sobě postaví opravdoví těžkotonážníci – domácí Jevgenij Orlov (7-1) a Turek Bugrahan Alparslan Karakas (9-3).

Jsou to tři dny, co jsme vás informovali, že ukrajinskému golemovi žijícímu v Praze odpadl poslední plánovaný soupeř. „Oslovili jsme pár velice zajímavých jmen, nakonec jsme se po několika odřeknutí domluvili s Maďarem Mariem Bacsem (6-0). Ten se ale pro jistotu v minulém týdnu zranil,“ poznamenal promotér IAF Petr „Píno“ Ondruš.

Bývalý elitní tuzemský zápasník ale ukázal, že bojovnost mu není cizí ani v manažerské pozici. A podobně jako v jiných případech se mu pro hlavní duel IAF 7 povedlo sehnat vyzývatele, který má šanci původně zamýšleného soupeře Orlova předčit.

„Potom, co nám zrušil duel zraněný Bacse, tak jsme začali pátrat po nějaké adekvátní náhradě. Jelikož máme kontakty po celém světě, tak jsme pochopitelně dostávali řadu nabídek, ze kterých jsme vybírali to nejlepší a vyšel nám z toho Turek Karakas. Je to šikovný postojář, má ukončení také na zemi, kde dominuje Orlov, takže by to pro něj mohla být zajímavá konfrontace,“ vysvětlil svoji volbu Ondruš.

æ

Snad konečnou. U osmadvacetiletého bijce z Bursy, což je centrum tureckého automobilového průmyslu, by totiž měla být téměř jistota, že se již nezraní. On sám – tedy jeho manažer – hledal možnost, jak využít aktuální formu, jelikož měl už tento víkend bojovat na galavečeru španělské organizace AFL 29 v titulovém souboji proti domácímu Enocu Solvesi Torresovi. Ten ale musel z duelu kvůli zdravotním důvodům odstoupit.

A tak si vystudovaný programátor se zaměřením na webdesign, který například dával dohromady stránky fighterského klubu ze svého rodného města, kde s MMA před devíti lety také začínal, střihne pětikolový duel nakonec o týden později v Česku.

Fanoušci se mají rozhodně nač těšit, dva týdny po stepařské soutěži se bude ve Sportovní hale v Říčanech „tančit“ znovu. Jen v trochu jiném rytmu. A v jiné váze.

Vstupenky na galavečer IAF 7, kde se představí další známá jména v čele s Davidem Hoškem, Petrem Beranem, Davidem Zoulou či Tomášem Holečkem, můžete stále nakupovat v síti Ticketportal.

Obhajoba postojového krále a velkolepý návrat z důchodu: Takto vypadá karta RFA 10 v Havířově!

V současnosti největší hvězda československé postojové scény Václav Sivák míří do své první titulové obhajoby krále organizace RFA. Vojtěch Garba sice po prohře s Brazilcem Soutem ukončil kariéru, ale turnaj na jeho domácí půdě si nemohl nechat ujít. Do boje se vrátí i vycházející hvězda Veronika Zajícová a v Havířově se ukáže i přemožitel Mikea Tysona, Danny Williams. Turnaj proběhne 13. 5. Lístky jsou dostupné v sítích Predpredaj.ska Ticketportal.cz.

Sivák proti rakouské senzaci

Václav Sivák se stal historicky prvním RFA šampionem na turnaji RFA 7. V neuvěřitelném 4-kolovém zápase zdolal na body Patrika Záděru, který několikrát přežil klinickou smrt. Českému supertalentu však nedokázal nijak výrazně ublížit a historicky prvním přemožitelem Siváka mezi profesionály se nestal ani on. Proti Sivákovi ho však čeká pod K1 pravidly 12minutové peklo a aby ukončil neporazitelnost českého Bad Boye, bude muset podat nadlidský výkon.

Domácí bojovníci před vlastním publikem

Havířov disponuje mnoha velmi kvalitními bojovníky především díky práci Jakuba Müllera a jeho gymu Jayman MMA Fight. Na kartě RFA 10 se představí velké množství bojovníků, které buď v minulosti trénoval, nebo stále trénuje. Hlavní předzápas zajistí Vojtěch Garba, kterého ve své dlouho odkládané premiéře vyzve Tarhan Ibragimov. Garba má za sebou v RFA 2 zápasy a v obou případech šlo o soupeře světové kvality. Nejdříve šokujícím nabodoval ze spodní pozice Gorana Reljiče a poté podlehl bývalému PFL bojovníkovi Soutovi Brucemu.

Do boje se vrátí i Veronika Zajícová, která před pár dny na RFA 9 zvítězila ve své premiéře mezi profesionálkami. Na RFA 10 se představí i Jakub Batfalský, Jan Veselík a bude zajímavé i sledovat, jak se po poslední prohře vrátí Boris Glezgo. Ten se totiž nedávno odloučil od JMFS a rozhodně to nebylo v nejpřátelštějším duchu.

I s přemožitelem Mikea Tysona

Velkou pozornost přitahuje i Danny Williams. Ten byl v roce 2004 proti Mikeovi Tysonovi obrovským outsiderem, ale těsně před koncem 4. kola šokoval celý svět. V současnosti devětačtyřicetiletý boxerský veterán to pořád má v sobě a tentokrát ho prověří český boxer Jozef Pekarek. Pod pravidly Real Boxing si to v odloženém zápase střihnou Vitalij Bojko a Martin Prázdný. Oba pod těmito pravidly mají po jedné výhře rovnou proti společnému soupeři. Gruzínec Aleksandre Gogolodze nestačil na ani jednoho z nich a v tomto souboji jeden z bojovníků ztratí svou neporazitelnost v rámci organizace.

TZ RFA

Finále, které postavilo všechny ze sedaček: Butenko vyhrál i s utrženým bicepsem!

Turnaj RFA 9 v Prievidzi završilo finále EUROGOLD pyramidy o 30 000 eur. V něm si změřili síly Alexander Butenko a Ronys Torres, kteří zápasili po celém světě a oba mají na svém kontě dohromady přes 100 MMA zápasů. Z vítězství se nakonec těšil Ukrajinec Butenko, ale především ve 2. kole, ve kterém si utrhl biceps, nebyl daleko od prohry.

Měli za sebou už dva zápasy. Do finále vedla cesta přes dvojici bojovníků, které museli Butenko i Torres porazit. Kromě finále skončil na body jen jediný zápas, přičemž byl to hned ten úvodní. V něm především po dobrém taktickém výkonu zdolal Butenko na body Františka Bočáně. Ve druhém zápase už šlápl na plyn a díky přesné zadní ruce knokautoval Davida Kedžucha ve 2. kole.

Dva zápasy, dvě submise

Menší nevýhodu oproti Butenkovi měl brazilský bojovník, který ve čtvrtfinále šel jako poslední. Vykompenzoval si to však dvěma rychlými zápasy, které oba ukončil submisí. Martin Prázdný sice v úvodní tříminutovce odolával, ale škrcení ve 2. kole už ubránit nedokázal. Adam Jakubík klepal v semifinále Torresovu submisi již v 1. kole.

První kolo pro Ukrajince, druhé pro Brazilce

První kolo bylo ze všech nejvyrovnanější a nejopatrnější. Odehrávalo se převážně v postoji, ve kterém Butenko těžil ze svých větších proporcí. Po klaksonu však odcházel do svého rohu v obrovských bolestech a avizoval svému rohu, že si utrhl biceps. To potvrdil i v pozápasovém rozhovoru na tiskové konferenci. Druhé kolo však začal výborně a po jeho perfektní zadní posadil Torrese na zadek. Ten se z toho dokázal oklepat a ve druhé polovině kola začal přebírat iniciativu. Skvělou boxerskou kombinací dostal Butenka do velkých problémů a nechybělo mu moc, aby Ukrajince i ukončil. Butenko to ale dokázal přežít a i když 2. kolo prohrál, nebylo na něm znát vážnější otřesení.

Závěrečná pětiminutovka už byla v jasné režii Butenka, který měl více fyzických sil a díky wrestlingu si Torrese bez problémů nabodoval. Jeden bodový rozhodčí sice viděl vyhrát Torrese dvě kola, ale Butenkovi vítězství připsali zbylí dva. Ukrajinec navzdory utrženému bicepsu dokázal zdolat bývalého UFC zápasníka a odnesl si z Prievidze šek na 30 000 eur.

Karol půjde hladově po vítězství, říká o svém soupeři Matouš Kohout

Matouš Kohout si po prohře s Mateuszem Legierskim, který mu přerušil šňůru výher, potřeboval spravit chuť a naskočit zpět na zelenou vlnu. To se mu podařilo v zápase s Janem Malachem, kterého porazil na body.

Jaké byly Matoušovy myšlenky a pocity po této výhře? „Zadostiučinění… Byl jsem šťastný, že se mi podařilo vyhrát po těch osmi týdnech diety, a hlavně bez Vánoc. Takže naprostá spokojenost!“

Matouše teď bude na Oktagonu 42 v Bratislavě čekat favorizovaný Karol Ryšavý. Karol má v kleci větší zápasové zkušenosti, ale Matouš již dávno dokázal, že přechod z postoje do klece je sice náročný, ale dřina na žíněnce se časem vyplatí. „Čekám, že Karol půjde hladově po vítězství – po té porážce a ještě nepříjemnému zranění. Jinak očekávám Karola jako vždycky…skvěle připraveného, který se bude chtít pobít,“ předjímá Matouš.

Jaký Matoušův tréninkový režim během příprav na zápas? „Stejně náročný jak před zápasem, tak po… neměl jsem od O2 pauzu, až v březnu, kdy jsem jel na lyže do Dolomit, kde jsem zase lyžoval, takže vlastně nonstop na sobě pracuju, ale mě to baví.“

Shazování je často jedna z nejnáročnějších disciplín v MMA, která ale není v kleci vidět. Stojí za ní týdny odříkání a nervozity. Jak zvládáš upravovat hmotnost do lehké váhy?„No, jak jsem starší a dělám to vlastně furt, tak je to těžší a těžší… Ale minule to bylo akorát špatně načasovaný, teď věřím, že nebude problém!“ říká odhodlaně Matouš.

Loni Matouš zvládl tři zápasy, letos se chystá do prvního. Jaké jsou jeho cíle pro tento rok v Oktagon MMA? „Zápasit, bavit se fightováním a bavit tím i lidi,“ usmívá se.

Čas na koníčky mimo klec a tělocvičnu?„Ono toho času moc není… Snažím se veškerý volný čas věnovat rodině,“ uzavřel Matouš.

PPV zakoupíte ZDE

IAF 7: Ukrajinský obr budí respekt. Orlov stále marně vyhlíží soupeře pro titulovou bitvu

Galavečer I Am Fighter (IAF) 7 v Říčanech se nezadržitelně blíží. Pro organizaci půjde o historickou událost – poprvé se bude bojovat o její pás. Jenže titulový duel přidělává promotérovi a bývalému zápasníkovi Petr Ondrušovi nejednu vrásku na čele.

Zkušený bývalý zápasník dokáže kormidlovat svoji organizaci IAF, aktivně sám stále sportovat, připravit dvě povedené série reality show, přijít během covidových omezení s nápadem na Streetfightera, domluvit spolupráci s polským gigantem KSW. Zajistit soupeře pro ukrajinského obra je ale pořádně těžkým oříškem k rozlousknutí.

„Oslovili jsme pár velice zajímavých jmen, nakonec jsme se po několika odřeknutí domluvili s Maďarem Mariem Bacsem (6-0). Ten se ale pro jistotu v minulém týdnu zranil,“ kroutí hlavou 42letý bývalý skvělý kickboxer a například první český zástupce v KSW, které se letos poprvé představilo také v Česku.

120kilový pořízek z ukrajinského Krivého Rogu, který se později s rodinou přestěhoval do Moskvy, aby nakonec v roce 2012 reprezentoval svoji vlast na olympiádě v řecko-římském zápase, má pohled, ze kterého se rozklepou nejedna kolena. Zjevně to platí také pro potenciální soupeře. „Na česko-slovenské scéně není nikdo s podobně kvalitním rekordem, kdo by mu chtěl nastoupit,“ tvrdí Ondruš.

Faktem totiž je, že kromě přísného výrazu Orlov během čtyř let, kdy se věnuje MMA, udělal výrazný výkonnostní posun. Dlouho platilo, že tenhle fantastický zemař byl extrémně zranitelný v postoji. Jenže jak zjistili pánové Soslan Gasijev či naposledy Martin Dědek, zástupce pražského gymu RPG zapracoval i na této stránce boje a stává se tak z něj stále komplexnější bojovník.

Ostatně, přes všechny počáteční případné nedostatky a slabiny, stále platí, že Orlova dosud porazil pouze jediný soupeř – slovenský chasník Martin Budaj, toho času zástupce slavné UFC, kde jej příští víkend čeká druhý zápas. Dalších sedm soupeřů Ukrajinec zdolal. Čtyřikrát na galavečer IAF, proto je nezpochybnitelný, ale by se právě on stal prvním šampionem organizace.

Tento plán ale momentálně narušují problémy s důstojným soupeřem pro historickou bitvu. Jistě, jsou tu zmíněný Závoda, či veterán Alex Cverna, oba si ale v tuto chvíli musí titulovou výzvu zasloužit v kleci. Prvně jmenovaný s Orlovem už prohrál, druhý patří do dlouhého seznamu těch, se kterými se měl utkat, ale z různých důvodů na střet nedošlo. V jejich případě konkrétně na podzim roku 2019.

Každopádně z třinácti naplánovaných soubojů pro IAF 7 je v tuto chvíli potvrzených deset, což je dvanáct dní před galavečerem skvělá zpráva. Zranění vedle Maďara nahlásili ještě plánovaní rivalové pro vítěze druhé řady IAF Reality show Tomáše Holečka a vracejícího se Petra Berana.

Kromě nich se mohou fanoušci MMA těšit na souboje Davidy Zoulu a Závodu, řežbu dvou skvělých postojářů Olega Serdyuka s Josefem Stráníkem a také další bitvy Frederika Komuenhy a Davida Hoška, kteří jsou produktem zmíněné spolupráce IAF a KSW.

Oba si chtějí spravit náladu po porážkách v polské organizaci, byť oba předvedli skvělé výkony, na Hoška pak v co-main eventu čeká nepříjemný veterán Miroslav Vacek. Ten má z minulosti za opaskem skalpy takových jmen jako Jan Malach, Marek Bartl, či Jakub Běle.

A chybět nebudou ani dětští bojovníci. Proti Milanu Flégrovi, kterého již příznivci IAF znají, se postaví jeho přemožitel z nedávného duelu dle pravidel čínského boxu (sandy) – Kristián Váňa.

Tak neváhejte, lístky na IAF 7 v Říčanech jsou k dispozici v síti Ticketportal a kapacita Sportovní haly v Říčanech není nafukovací…

Omarov vybojoval bronz na mistrovství Evropy. Medaili poslal trenérovi do nebe

Artur Omarov dnes večer vybojoval bronzovou medaili na mistrovství Evropy! K tomuto obrovskému úspěchu se Artur probojoval přes Arifa Niftullayeva (AZE), Vladena Kozliuka (UKR) a na cestě za zlatem ho zastavil až Artur Aleksanyan (ARM). Pro Artura byla tedy šance zabojovat o bronz, a to se mu skvěle podařilo, když dnes večer přemohl Roberti Kobliashviliho (GEO) 1:1 na body.

Arturovo dosud nejlepší umístění na ME bylo páté místo z roku 2020 a deváté v roce 2022. Letos se mu konečně podařilo medaili vybojovat.

„Jsem za tento bronz strašně rád. Pro zápas je to důležitá medaile z Evropy a tohle je takový ten malinký krůček k vysněné olympiádě. Toto utkání bylo hodně taktické, oba jsme věděli, že máme dobrou obranu v parteru a paradoxně jsme oba chtěli jít první dolů a měli jsme to takhle postavený. Takže takticky bylo toto utkání z mé strany zvládnuté na výbornou, ale vizuálně to nevypadalo až tak dobře, jak by mělo,“ řekl Artur bezprostředně po zisku cenné medaile.

Artur se o ní na mistrovství Evropy bezúspěšně pokoušel již 13 x, tentokrát, na čtrnáctý pokus, to vyšlo a ze Záhřebu si veze vysněnou medaili. „Je to šílené číslo, když na to takto pomyslím a je to zadostiučinění. Ale tohle je jen jeden krůček, ke kterému jdeme, náš cíl je olympiáda. Přišlo to vhod, přišlo to včas a teď to musíme ladit ještě na svět.“

Reprezentační trenér Václav Scheiner neskrýval radost z úspěchu svého svěřence, nicméně oba shodně říkají, že jejich cíl je olympiáda, která se bude konat již příští rok v Paříži. První nominační turnaj na olympiádu bude mistrovství světa, které se bude konat v září v srbském Bělehradě. „Je to úžasný, že na svém čtrnáctém startu na Evropě konečně vybojoval medaili. Už to není jen ojedinělý výsledek, že už to navazuje na sebe, Artur poráží medailisty ze světových soutěží, to je pro mě to nejcennější. A příslib, že se bude dál dařit, když je před námi olympiáda,“ okomentoval zisk medaile trenér.

IMG_2463

Na šampionátu byl s výpravou i nově zvolený předseda SZČR Robert Mazouch, aby navazoval vztahy mezi týmy na mezinárodní úrovni a zároveň podpořil náš tým. Mohl si tak užít tento úspěch přímo naživo. „Je to fantastický úspěch. Po čtrnácti letech to je velmi vytoužená medaile. Mě se strašně líbil a velmi oceňuju ten postup v jednotlivých kolech. Artur porazil medailisty z mistrovství Evropy, mistrovství světa i olympijských her, takže to je to nejcennější. Opravdu věřím, že se to už zlomilo ve všech parametrech. Artur je rovnocenným soupeřem, který může získat medaile na světě či olympiádě. Je to první krok z těch tří, které bychom rádi viděli,“ řekl spokojeně Robert Mazouch.

„Oslavy moc velké nebudou, protože naše cíle jsou větší, ale samozřejmě z medaile máme radost, takže to s klukama a trenérem oslavíme. Všechny moje medaile dostává vždy moje rodina, moje manželka, která si jí zaslouží, a prožívá to se mnou až do konce. Manželka mi ale snad odpustí, protože tuhle medaili bych chtěl věnovat svému bývalému trenéru, letos v lednu zesnulému Germanu Khutornoyi z Chomutova. Tohle je pro vás trenére!“ vzkázal do nebe Artur.

Osmifinále:

Artur OMAROV (CZE)  vs Arif NIFTULLAYEV (AZE) 2:1

Artur Omarov v osmifinále poráží Niftullayeva 2:1 a postupuje do čtvrtfinále, kde ho bude čekat Vladen KOZLIUK (UKR)! Kozliuk je loňský bronzový medailista z ME,v kategorii U23 vybojoval na ME bronz a stříbro, v juniorech bronz na ME a zlato na MS.

Čtvrtfinále:

Artur Omarov (CZE) vs Vladen Kozliuk (UKR) 3:1

Artur vítězí ve čtvrtfinále nad Kozliukem 3:1 a postupuje do semifinále, kde se střetne s (ARM) Artur ALEKSANYAN.

Semifinále:

Artur Omarov vs Artur Aleksanyan (ARM) 0:9

Aleksanyan je stříbrný medailista z olympijských her v Tokiu a zlatý medailista z OH v Brazílii. Čtyřikrát vyhrál mistrovství světa, jednou byl stříbrný. Z mistrovství Evropy má 2x zlato, jednou stříbro a jeden bronz. S Arturem se již jednou potkal v repasáži na ME v roce 2017, tehdy vzešel z jejich utkání vítězně Aleksanyan. Ani tentokrát se Arturovi nepodařilo vyhrát nad arménským borcem a prohrává s ním na bodovou převahu.

Boj o bronz: 1:1

Artur Omarov vs Roberti Kobliashvili (GEO)

Gruzinský Kobliashvili je dvojnásobný bronzový medailista z mistrovství světa, z mistrovství Evropy má zlato, stříbro i bronz. S Arturem proti sobě dosud ještě nestáli a Artur tak nevěděl, co má očekávat. Ve vypjatém boji vítězí Artur 1:1 na body a získává tak bronzovou medaili.

Tango kalhotky s vlčkem vpředu? Ilja prozradil tajemství zkušeného bojovníka, ten reaguje!

Nejstarším účastníkem EUROGOLD pyramidy o 30 000 eur bude levočský matador David Kedžuch, který naposledy zápasil v roce 2013 a v pyramidě může jen překvapit. Jedním z jeho nepřímých soupeřů bude i legendární slovenský trenér Ilja Škondrič, který si na jeho adresu neodpustil uštěpačnou poznámku. Turnaj proběhne již za pár hodin a můžete jej sledovat prostřednictvím platformy PPV.

Znají se už dlouhá léta
Škondrič i Kedžuch patří ke stálicím slovenského MMA a věkově jsou na tom velmi podobně. V září 2009 dokonce zápasili na téže akci, na které se také poznali. „Velmi dobře se znám s Iljem Škondričem. Společně jsme se připravovali na Hell Cage 4, kde jsme oba měli souboje,“ vzpomíná Kedžuch, který na tomto turnaji zdolal Jaroslava Poborského na armbar.
O dost trpčí vzpomínku na tento galavečer má Ilja Škondrič. Ten čelil v té době extrémně nebezpečnému Dagestánci Magomedbagovi Agaevovi. Ilja si v souboji zranil ruku a nebyl schopen dále pokračovat v boji. Nálada obou bojovníků byla po zápase pochopitelně zcela odlišná a právě po jejich soubojích došlo k zajímavé konfrontaci.

Tangače s vlčkem vpředu
Při představování jednotlivých bojovníků EUROGOLD pyramidy přišel na řadu i David Kedžuch. Ke slovu se hned dostal Ilja Škondrič, který vytáhl zajímavou historku: „Co mě u něj překvapilo, byla strašně velká odvaha. Po zápase, jak šel do sprchy, jsem si všiml, že má maskáčové tango kalhotky s vlčkem vpředu,“ řekl Škondrič o jeho zážitku s Kedžuchem.
Při rozhodování mentorů, jehož bojovníka si vyberou za svého svěřence, zavážil i tento moment. Promotéra Borise Marhanského natolik pobavil a zaujal, že si ho vybral do svého týmu, ve kterém bude Kedžuch společně s Martinem Horínkem. „Když jsme si před chvílí povídali o Kedžuchovi a byla nějaká srandička kolem toho – já si myslím, že bude dobrá dvojka do mého týmu, protože tam mám mladého „Mrce“. Já mu věřím a vybírám si jeho,“ odůvodnil svůj výběr Boris Marhanský.

Chtěl ho jen rozhodit?
Jelikož jedním z mentorů pyramidy je právě Ilja Škondrič, s Kedžuchem budou nepřímo soupeři. Škondřič sice proti němu nebude stát v kleci, ale vyšle do boje dva svěřence, se kterými se třiačtyřicetiletý Levočan potenciálně může setkat v pyramidě. David však celou situaci vzal s humorem a nemyslí si, že by historka s maskáčovými tangači byla nějakou psychologickou hrou.
„Nemyslím si, že mě chce rozhodit, pojal to srandovně. Mně to nevadí, byla to realita. S Iljem se známe dlouho a máme vůči sobě úctu,“ Kedžuch reagoval na celou situaci s nadhledem. Zda dojde na jejich konfrontaci, zjistíme už dnes. Celý turnaj si můžete prohlédnout prostřednictvím platformy PPV.

Vrcholové sportovce léčí párátkem

Martin Schmiedl je odborník na chronické bolesti. Léčí nespočet našich předních bojovníků, kteří jsou nejprve v šoku, když na ně nastoupí s párátkem a kartičkou. Jenže ejhle, tahle metoda opravdu funguje a Martin s ní napravuje akutní i chronické bolesti. Velkým spouštěčem různých dysbalancí v těle je například i malá jizva či tetování. Jakékoliv poškození rozhodí tělo z jeho rovnováhy a už se na to dále nabalují problémy. S většinou z nich si však Martin bez problémů poradí.

Martin Schmiedl @martin_schmiedl – Odborník na chronické bolesti působící v Praze spolu s Jiřím Procházkou

Jak ses dostal k fyzioterapii?

Tak nejprve bych chtěl objasnit, že nejsem fyzioterapeut, ale s touto oblastí mám zkušenosti jako bývalý osobní trenér. Místo fyzioterapie bych to nazýval terapií. S lidským tělem jsem se začal více seznamovat poté, co jsem se u klientů potýkal s bolestmi, na které jsem jako trenér nedokázal najít účinné řešení. Začal jsem se tedy více zajímat o tuto problematiku a postupně se v ní stále více vzdělával. Mám za sebou téměř 80 kurzů a webinářů v této oblasti a stále se vzdělávám, protože mám zájem být co nejvíce kvalifikovaný a poskytnout co nejlepší péči.

Terapií je velká řada a každý používá něco jiného. Jakou cestou jdeš ty?

Určitě, rád bych se podělil o svou zkušenost s terapií. Po několikaleté práci jako osobní trenér jsem začal pozorovat, že některé bolesti a problémy s pohybovým aparátem nešly vyřešit běžnými metodami fyzioterapie ani silovým tréninkem. Proto jsem se začal hlouběji zajímat o problematiku bolesti a postupně jsem se začal učit o aplikované kineziologii a práci s receptory v těle. Tato metoda je velmi efektivní a dala mi možnost pomoci lidem s problémy, na které klasická fyzioterapie neměla odpověď.

Můžeš nám popsat, v čem je tato metoda unikátní?

Díky práci s receptory je minimální zásah do těla, ale s mnohem větším efektem, než mají jiné metody. Každý den se nestačím divit, jak moc velký efekt to má. Testování se provádí pomocí jiného svalu, kterému se říká indikátor. Ten mi dává odpovědi na vnější podněty, které dělám např. na jizvu nebo jinou strukturu a tím mi umožňuje zjistit příčinu problému.

Zaujalo mě, co vše v těle může ovlivnit běžná jizva. Jak je možné, že například jizva na břiše ovlivní fungování jiných svalů například na noze?

Lidské tělo je velmi komplexní a všechny jeho části jsou propojeny. Pokud například máte jizvu na břiše, může to ovlivnit fungování jiných svalů, jako například na noze. To je způsobeno tím, že v těle máme mnoho receptorů, které vnímají vnější podněty. Pokud jsou tyto receptory dysfunkční, mozek špatně vyhodnotí podněty a může špatně zapojit svaly. Tím se mohou vytvořit kompenzace, které vedou ke zvýšenému namáhání jiných částí těla, a nakonec ke vzniku bolesti. Avšak tuto dysfunkci lze spravit a tělo tak může fungovat efektivněji.

Co vše se dá pomocí terapie napravit?

Pomocí terapie se dají řešit akutní a chronické bolesti. U akutních bolestí, jako je třeba natržený sval, je naším největším pomocníkem tělo samo. My mu jen můžeme dát vhodné podmínky pro co nejrychlejší regeneraci. U chronických bolestí je to už o zkušenostech. Znám jen dvě metody, které dokáží řešit příčinu problému a z toho jedna není úplně dokonalá. V dnešní době se říká, že příčina problému nejde najít (podle studií). Já však říkám, že jde, ale člověk už musí mít hodně praxe a mít za sebou tisíce klientů, aby to do sebe zapadlo.

Velkou část tvé klientely tvoří sportovci z bojového prostředí. S čím nejčastěji přicházejí?

Sportovci z bojového prostředí mají obvykle nejvíc dysfunkcí, neboť dysfunkce receptorů vychází z úrazů a těch měli bojovníci hodně. Nejčastěji to dělají různé tržné rány na hlavě nebo rukách či jizvy po operacích. Bojovníci přicházejí se vším možným. Někomu tuhnou ramena, někoho bolí lokty, záda, kolena. Je to pestré. Důležité je neaplikovat s každým člověkem stejný přístup, protože každý má příčinu jinde.

Je těžší léčit sportovce?

Jak kdy, obvykle je to práce lepší, neboť sportovci znají většinou své tělo lépe než nesportovci a je s nimi snazší testování. U zápasníků je však někdy problém, že chtějí v testu za každou cenu vyhrát, a to ztěžuje práci.

Co mají nejčastěji přetížené boxeři, co thaiboxeři a co MMA?

Nejčastěji mají všichni tyto zápasníci přetížená ramena, ale zase tam je i jistá individualita. Problém je, že žádná masáž, mobilizace, křupání, ale ani silový trénink to nevyřeší. To je také důvod, proč to nepoužívám v případě dysbalancí.

Jak by měla vypadat správná kompenzace?

Na to je těžké odpovědět. Před cca. 70 lety se zjistilo, že příčina problému nevychází nikdy ze svalu. Sval je vlastně jen takový služebník v hierarchii vyšších struktur, které je potřeba dát do pořádku a pak svaly fungují tak, jak mají. Když máte např. reflexně zkrácený sval a budete ho protahovat, tak se vždy stáhne zpátky, protože tím neřešíte příčinu. Obecně by měl člověk aplikovat silový trénink s kvalitním trenérem, který s ním bude pracovat na slabinách a zároveň pracovat na dysbalancích pomocí receptorů.

Jdou všechny problémy napravit? Nebo je něco s čím sis neporadil?

Přijde mi, že ke mně chodí nejvíce lidi, kterým nikdo nepomohl s jejich chronickými bolestmi a obvykle se to povede vyřešit. Je to nejspíš kvůli odlišnému přístupu, kdy klasická fyzioterapie nemá odpověď na chronické bolesti. Samozřejmě nedokážu vyřešit vše, ale úspěšnost si myslím, že mám velmi vysokou. Co se týče akutních bolestí, tak s tím si poradí téměř každý, protože si to tělo po čase vyřeší obvykle samo.

Jakým způsobem pomáhá fyzioterapie sportovcům zlepšit jejich výkon a snížit riziko zranění?

Fyzioterapie může být pro sportovce velmi důležitá. Pomáhá jim zlepšit pohybovou koordinaci, svalovou rovnováhu a mobilitu, což vede ke zlepšení výkonu. Také pomáhá snížit riziko zranění, například tím, že zlepšuje stability kloubů a koordinaci pohybů, což snižuje riziko přetížení a následných zranění. Tohle by asi měla být odpověď hodná článku do novin, ale ve skutečnosti je to otázka k zamyšlení. Když sportovec přijde a má dysbalance, tak se s ním často dělají masáže, fascie atd. Určitě to nějaký efekt mít bude, ale z praxe vím, že když budete masírovat dokola locked muscle (sval, který kompenzuje za slabý sval), tak se nic nestane a tím pádem se nesníží riziko zranění.

Jaké jsou nejčastější zdravotní problémy, s nimiž se sportovci potýkají, a jak je lze prevencí a léčbou předejít?

Jak se říká, prevence je nejlevnější léčba… Mají kvůli úrazům dysbalance, které jim pak způsobují tuhost svalů a následné prohlubující se kompenzační mechanismy můžou pomoci ke zranění. Prevencí a řešením dysbalancí se snižuje právě riziko zranění a zvyšuje se díky správnému fungování svalů výkonnost.

Jakým způsobem by měl sportovec využívat fyzioterapii v průběhu své kariéry, aby si udržel optimální fyzickou kondici a minimalizoval riziko zranění?

Ještě jednou bych rád zmínil, že nejsem fyzioterapeut, i když mě tak lidé často nazývají.

Sportovec by měl využívat fyzioterapii či manuální terapii pravidelně, nejen při akutních zraněních. Pravidelná fyzioterapie může pomoci předcházet zraněním tím, že posílí a stabilizuje kritické oblasti těla, které jsou často vystaveny opakovanému namáhání v průběhu tréninku a zápasů. Fyzioterapeut by měl pravidelně provádět screening sportovce, aby zjistil oblasti, které jsou nejvíce ohroženy zraněním, a navrhnul specifické cvičení a terapii pro posílení a stabilizaci těchto oblastí. Tento screening by měl být prováděn pravidelně, aby se pokroky a úspěšnost terapie daly monitorovat. Kromě toho by sportovec měl spolupracovat s terapeutem, osobním trenérem při návratu po zranění. Terapeut může pomoci sportovci vrátit se k původnímu výkonu pomocí specifických cvičení a terapie, které zlepší pružnost, sílu a stabilitu postižené oblasti.

Jaké jsou nejúčinnější metody fyzioterapie pro zotavení sportovce po zranění?

Dle mého je nejlepší kombinace silového tréninku (makro),  a práce s receptory (mikro). ČR má podle mne velmi kvalitních trenéru, které dělají skvěle svoji práci a pomáhají sportovcům v rámci makra lépe než já a proto k nim s klidným svědomím můžu někoho poslat. Za zmínění stojí kluci z TopAtlet(@topatlet.cz), Vladimír písařík(@p_i_s_a), Radek Rosa(@radek_rosa_strong) Lukáš Kolář(@lukasgetsstrong) nebo Dominik Kodras(@dom_kodry). Tato kombinace přináší největší efekt. Když k tomu přidáte např. práci s fasciemi podle Stecca, tak je to za mě nejlepší.

Spolupracuješ i s trenéry a dalšími odborníky na zlepšení výkonu a fyzické kondice sportovců?

Ano, mám kolem sebe mnoho trenérů a doktorů, kam se můžu obrátit, když potřebuji sportovce posunout někam dál.

Jaké jsou největší výzvy při práci s profesionálními sportovci a jaké máš zkušenosti s léčbou a prevencí zranění v této skupině pacientů?

Největší výzva je za mě ta, když člověk s menší praxí by měl odmítnout profi sportovce a poslat ho někam za zkušenějším člověkem, aby mu poskytl co nejlepší péči. Bohužel dnešní doba nahrává sociálním sítím a stačí už jen sdílet výsledky studií (práce někoho jiného) a nemusíte mít mnoho praxe, abyste se dostali někam do sportovního klubu bez patřičných zkušeností, kde někomu můžete spíš uškodit než pomoct.

Já osobně se specializuji na práci s receptory. Není to o tom, že bych neuměl jiné metody (silový trénink, fascie apod.), ale jiné metody umí dnes už téměř každý, a tak já udělám to, co tady v ČR nikdo nedělá a na ostatní věci ho pošlu jinam. Když však vidím profi sportovce po zranění, jak se s ním dýchá do břicha, tak mu ukážu, jak danou věc řeším já. Tou je postupná adaptace zraněné oblasti do původního nebo ještě lepšího stavu, než to bylo předtím.