BJJ mi zachránilo život

Váňu Medwjeda (57 let) jsem poznala chvíli poté, co začal trénovat BJJ. Bojoval s vážným onkologickým onemocněním (porucha krvetvorby a systémová vada), prodělával chemoterapii, ale svůj život rozhodně nevzdával. Právě naopak, začal pomalu trénovat a jeho zdravotní stav se výrazně zlepšil. Stále nemá vyhráno, ale svůj největší boj už vyhrál. Získal smysl života a partu opravdových přátel.

Přečtěte si, jaká byla Váňova cesta za BJJ…

BJJ jsem začal trénovat v únoru roku 2013. Nejprve vám ujasním, jak jsem se k tomuto sportu na stará kolena dostal. Začátkem roku 2013 jsem potkal Jiřího „Didi“ Dimitrova (trenéra Gracie Barra -UFT Mladá Boleslav). V té době jsem z důvodu mé nemoci vážil 130 kg. Špatně jsem se hýbal, měl jsem oteklé nohy i ruce a byl jsem často zadýchaný. Bavili jsme se o mých zdravotních problémech a on navrhl, že bych mohl začít pomalu a v pohodičce s tréninkem. Je jasné, že ne jako mladíci, ale ze začátku jen drily a pomalinku zkoušet, jak to půjde. Začal jsem se chodil na tréninky jen dívat, ale po čase mě Didi oblékl do kimona a pomalu jsem začal drilovat. Nejdříve jednou týdně, protože jsem to kvůli mé váze způsobenou nemocí, chemoterapií a cytostatiky více nezvládal. Je jasné, že ze začátku byly svaly ochablé, takže to byl pro mě opravdu záhul. Ale důležité je se nevzdat 🙂 Váha stále nešla dolů, kvůli chemoterapii a následkem léčby jsem nemohl pozřít stravu. Následovalo zvracení, průjmy,.. ten kdo to prodělal, tak ví…

Po čase jsem zjistil, že díky drilům z BJJ se mi střeva rozhýbala a začala lépe fungovat. Při drilech zabírají veškeré břišní svaly a tak pomalu začalo tělo správně pracovat. Díky tomu jsem postupně mohl upravit i stravu -hodně zeleniny, lehká jídla a hlavně se nepřejídat. Po třech měsících jsem se opět trošku osvalil a mohl jsem začít 2 x týdně trénovat základní techniky. Ke konci roku 2013 jsem vážil 110 kg, což bylo o 20 kg méně, než před desíti měsíci. Začátkem jara jsem už trénoval 3 x týdně a zjišťoval jsem, že se cítím čím dál lépe. Ze začátku jsem na svou nemoc bral 21 léků denně, postupně začali lékaři dávky mediakce snižovat a sami tomu nechtěli věřit.

V létě 2014 jsem se zúčastnil BJJ kempu v Chorvatsku s Carlosem Maiou a Maxem Calvahem. Tam jsem trénoval po tři dny 2x denně a BJJ mě naprosto pohltilo. Zjistil jsem, že pokud to člověk nepřehání a trénuje přiměřeně k jeho věku, tak může BJJ dělat opravdu kdokoliv, nehledě na zdravotní stav a věk. Na kempu jsem dokonce začal spárovat. Sice ne celé kolo, ale člověk si to alespoň vyzkoušel 🙂 Začátkem září 2014 jsem vážil 98 kg a můj zdravotní stav se stále zlepšoval. Začal jsem se účastnit seminářů s naším Mestre Pacocou (Black belt BJJ), takže byly i týdny, kdy jsem zvládal trénovat i pět krát týdně. Hlavně Mestre Pacoca mě v tom podporoval a jelikož jsme o mém zdravotním stavu i mluvili, jeho přístup ke mě, mě nakopnul ještě více. V dnešní době trénuji pravidelně třikrát v týdnu. Pomáhám i se začátečníky, takže mám i dva tréninky za sebou. Sparuji dvě kola po pěti minutách, ale opět ne jako mladík, ale přiměřeně k mému věku.

V dnešní době vážím 90 kg, takže jsem za dva roky shodil 40 kg a medikaci mám jen na dvou práškách denně. Stále toto onkologické onemocnění mám, ale není to tak drastické, jako dříve a občas si ani člověk neuvědomí, že je vlastně nemocný. Kdybych to shrnul dohromady, tak BJJ mi zachránilo život. Zjistil jsem, že okolo BJJ a sportu s ním spojený jsou skvělý a inteligentní lidé, kteří se snaží pomoci. Nevyřadí ze svých řad slabší jedince, ale naopak jim pomáhají stát se silnějším.

Tento článek není o mém zviditelnění, ale o tom, že bojové sporty – v mém případě BJJ-mohou lidé dělat v každém věku a s různým postižením. Podle mě se sport dá vždy přizpůsobit. Hlavně člověk nesmí pospíchat a musí být trpělivý. Důležité je stále trénovat a věřit, že se zdravotní stav zlepší. Vše je jen o hlavě.

Tímto bych chtěl poděkovat mému trenérovi Didimu a všem členům Gracie Barra – UFT Mladá Boleslav a samozřejmě lidem z jiných klubů, kteří mě v BJJ podporují a i v mém věku ke mě mají přístup stejně jako k mladíkovi, což mě obrovsky motivuje a nabíjí. BJJ se stalo součástí mého života a můžu říci, že nevím, jak bych bez něj dopadl. Jak se říká:BJJ is my life :-)Chtěl bych vzkázat všem, co si myslí, že na sport jsou staří, tak že nemají pravdu. Vše je jen o přístupu k životu. Takže starci a stařenky, začněte makat a nepřipouštějte si svůj věk. Všem vám děkuji.

Váňa