Nápad s galavečerem byl můj, protože jsem hodně náročný člověk a nespokojím se s málem. Zápasil jsem, ale bohužel kvůli zdraví musel skončit.  Jako trenér  tomu musím obětovat vše, a zápasníkům dávat co nejvíc. Galavečer to je další hranice, stupínek o kousek výš, akorát je smutné, že jsme v Táboře a bohužel tady sponzoři na to neslyší, takže to musíme dělat, jak se dá a nemůžu si dovolit nějaké zahraniční špičky.

Moje filozofie při stavení fightcard je jasná – první to stavět na svých svěřencích.  Od začátku jsme to dělali naopak a moc jsme jich neměli, tak jsem se snažil táborákům dát tu nejlepší špičku v České republice. Teď to dělám naopak, stavím to na svých lidech, protože ti si to zaslouží. Až potom jdu dál a hodně pracuji se Slovákama, protože Rasto Fraňo je můj dobrý kamarád a co řekne, na tom to stojí a to je v této práci hodně důležité a málokdo to udělá, takže postavím startovku Slovenskou a k nim poskládám Českou republiku a tak dále. Bohužel teď se galavečery hrozně rozjely a jen v můj den jsou tři další galavečery, takže je to o nervy a hodně složité.

 Naše diváky mohu pozvat hlavně na naše válečníky s KBC Tábor. Dřeme s přípravou a vím, že tam moji lidé nechají všechno a hlavně jsem rád, že máme konečně ženy i když mladé, ale máme. Potom chci pozvat na dobré zápasy jak v boxu finalisty z Mistrovství České republiky, muaythai a K1. Jména jako Kopunec, Fraňo, Coufal, v boxu Bartl, Kolařík, Ivachov, Prázdný. 

 Bohudík lidem, kteří mi pomáhají kolem gymu, bez nich by to ani nebylo a to ať první tým od Jirky Jeničky s Michalem Marešů, hotel Palcát, pak lidé kteří se mnou trénují, osobkářům, lidem co chodí na tréninky a nejbližší okruh kolem našeho gymu. Je to moc náročné, tři měsíce dřiny a nervů za čtyři hodiny krásy. Opravdu si těch lidí cením, protože to ví a soucítí se mnou.