Malí judisté pomohli nemocnému Filipovi

Před nedávnem na našem facebooku probíhala sbírka pro těžce nemocného Filipa a triko s podpisy reprezentantů juda se podařilo vyhrát kroužku Judo Zvolík. Po aukci jsem komunikovala s trenérkou Veronikou Holou, která mi prozradila, co tato aukce pro děti znamenala, jak se na ni děti skládaly a těšily se, zda se jim podaří triko vyhrát. To se opravdu podařilo a nám je velkým potěšením, že můžeme udělat rozhovor s trenérkou těchto úžasných dětí.

Jak dlouho funguje klub Judo Zvolík?

Kroužek Judo Zvolík funguje od loňského roku. Klub Judo Zvolík funguje na ZŠ Zvoleněves třetím rokem. První dva roky jsme s manželem/trenérem/judistou pod základní školou fungovali pouze jako vyučující a vedoucí kroužku juda. Odvahu založit vlastní oddíl jsem dostala loni, jakmile jsem se dostala na mateřskou dovolenou a viděla věci z pohledu rodiče. Judo na vesnici, jako je Zvoleněves, má obrovský potenciál už jenom proto, že děti znaly pouze fotbal. Judo pro ně bylo objevení něčeho nového a spousta z nich se rázem zamilovala.

Jak ses k judu dostala?

K judu jsem se dostala na vysoké škole, kde jsem k tomu tak nějak přišla, jako slepá k houslím. Jsem od malička gymnastka. Judo jsem znala velice dobře teoreticky, ale bohužel si nikdy na to „nešáhla“. Na vysoké škole jsem dostala své první děti, učila spíše kondici, pak se to začalo rozšiřovat a najednou jsem vedla skupinu začátečníků, pokročilých, byla i s žáky a juniory v zahraničí, pomáhala s organizací kempů, prostě sen každého trenéra. Takže kariéra trenéra začala v Olomouci.

Dělala jsi i jiný sport?

S tím je spojena předchozí otázka. Od plínek jsem dělala závodně gymnastiku a hrála volejbal. Ale jelikož má výška není světoborná, zůstala jsem pouze u gymnastiky. Po gymnaestrádě v Helsinkách v roce 2015 jsem fungovala už pouze jako trenér gymnastiky, kondice a potom to všechno skončilo u juda. A tak je tomu dodnes.

Kolik má klub dětí a jakých úspěchů jste dosáhli?

Klub má nyní 58 aktivních členů. Pár dětí se ještě rozhoduje co dál, tak ještě nějaký přírůstek očekáváme.
Úspěchů za ten rok bohužel ještě moc není, jelikož podle nových pravidel děti musí být rok v evidenci členů, aby se vůbec podívaly na větší závody. A tak jsme teď poprvé vyjeli do Kralup nad Vltavou, odkud jsme si dovezli 1 zlatou medaili, 3 stříbrné a 1 bronzovou medaili. Mnoho dětí skončilo těsně pod stupni vítězů, ale vůbec je to neodradilo. Naopak, více se těší na další závody.

V aukci pro nemocného Filipa jste hodně usilovali o triko podepsané známými judisty. To jste nakonec vyhráli, co to pro děti znamenalo?

V aukci pro Filipa, na kterou jsme narazila u Davida Klammerta, jsme usilovali o tričko. Jelikož jsem věděla, že mám kolem sebe opravdu báječné lidi, věděla jsem, že vybereme pěknou částku. S manželem, který semnou vede oddíl, judista USK Praha, jsme měli jasno, že půjdeme po judistických věcech, aby to pro děti něco znamenalo. No a podpisy našich reprezentantů na tričku? Už jsem živě viděla, jak se to bude vyjímat v tělocvičně. Prostě bylo o co bojovat. Rodičům jsem nastínila situaci a oni začali házet částky.

Jakou měli radost z výhry?

Pro děti to bylo dnes velké překvapení. Každý si na tričko chtěl sáhnout, udělali jsme si společnou fotku. A už se všichni těšíme, až se udělá generální úklid tělocvičny a my si tričko pověsíme zarámované na zeď. Samozřejmě k němu připojíme i příběh, proč k tomu došlo a kdo všechno má na tom zásluhu, protože pro děti to moc znamená.