Olympijský sen přervala Achillova šlacha: Zranění mě motivuje vrátit se ještě silnější

V uplynulém roce sbíral Artur Omarov jednu medaili za druhou. Po dlouhých 14 letech byl prvním mužským zápasníkem, kterému se podařilo získat z mistrovství Evropy medaili. Po bronzu z Evropy zopakoval úspěch i na mistrovství světa, kde si dalším bronzem zajistil místo na olympiádě.

Tak dlouho se rval na vrchol, cítil, že tahle olympiáda je jeho a místo, aby se právě zabydloval v českém domě v Paříži, prožívá největší sportovní tragédii své kariéry, když si pár dní před startem na olympijských hrách přetrhl Achillovu šlachu. I přes okamžitou operaci se jeho sen o účasti na největší sportovní události rozplynul. Artur přiznal, že do poslední chvíle věřil v zázrak a chtěl se zranění postavit čelem, jak už to v minulosti několikrát dokázal. Nyní to ale opravdu nešlo, zranění je příliš vážné a jeho čeká dlouhá cesta rehabilitace, kdy se bude znovu učit chodit. Artur se ale nevzdává, je odhodlán se na žíněnku vrátit silnější než kdy dřív. S podporou rodiny a fanoušků má jasný cíl: dokázat, že ani takto vážné zranění není konec jeho kariéry.

Arture, před pár dny se ti vinou zranění rozplynul tvůj olympijský sen. Můžeš nám s odstupem pár dní říct, jak ses cítil po úraze, když jsi zjistil, že tvůj start na olympiádě nepřipadá v úvahu?

Já jsem si téměř do teď myslel, že budu zápasit. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bych nestartoval. Jen jsem si řekl, že je to další překážka…

Doufal jsi nejdřív, že to nebude tak vážné a že bys přeci jen mohl odletět?

Já jsem chtěl letět ihned po operaci. Zápasil jsem i se zlomeninami, ale tohle zranění je jiné. Můžete překonávat bolest, jak chcete, ale noha je momentálně úplně nefunkční.

O jaké zranění přesně šlo? Co říkali lékaři?

Šlo o kompletně přetržení Achillové šlachy. Říkali, že sportovat teď nepřipadá vůbec v úvahu.

Zranění přišlo v poslední fázi přípravy. Asi ti hodně krát prolítlo hlavou „kdyby“. Nicméně pojďme se neohlížet zpět, ale naopak na to, co tě teď čeká. Jaké prognózy říkají lékaři?

Po operaci mám nyní nohu v  sádře, pak dostanu ortézu, budou následovat rehabilitace a začnu se znovu učit chodit.

Zatím máš nechodící sádru, víš už ale, kdy bys mohl pomalu začít s rehabilitací a jakou léčbu máš teď před sebou?

Ano, sádra mi zůstane, dokud mi nevyndají stehy a pak tedy dostanu ortézu.

Mluvil jsi s lékaři o tom, kdy by ses mohl vrátit na žíněnku?

Řekli mi, že na žíněnku se postavím někdy v březnu, ale já věřím a vím, že to bude dřív.

Jak se nyní cítíš po fyzické a psychické stránce?

Po fyzické je všechno v pohodě, mám samozřejmě bolesti, ale to nic není. Horší je ta psychická. Když jsem ležel v nemocnici, tak jsem se cítil vážně hrozně. Nedokázal jsem se ani podívat na slavnostní nástup.

Ještě z nemocnice jsi vydal prohlášení, že takto se neodchází a budeš se chtít vrátit a olympijskou medaili vybojovat. Proběhla ti hlavou myšlenka na konec kariéry nebo jsi hned věděl, že takhle konec nemůže vypadat?

Ano řekl jsem, že budu pokračovat. Takhle se přeci vážně nekončí. Já bych se s tím nedokázal smířit.

Myslíš, že pro tebe bude těžké se po takovém zranění vrátit na vrchol?

Měl jsem dost zranění, kde mi říkali, že už to na vrcholové sportování nebude. Proto i tohle zranění beru jako výzvu. V životě jsem měl těžší překážky, které jsem musel zvládnout a na tohle teď nejsem sám.

Co ti v tomto těžkém období nejvíce pomáhá?

Jako vždy mi pomáhá moje rodina a mí nejbližší.

Máš nějaký vzkaz pro fanoušky, kteří ti vyjadřují podporu?

Fanoušci, kamarádi a všichni, co mi vyjádřili podporu, si zaslouží zvláštní odstavec. Moc vám za to děkuji. Teď jsem si to sice nezasloužil žádným výsledkem, ale bohužel zraněním.

Děkuju také celému českému olympijskému týmu, Olympu Centru sportu Ministerstva vnitra, Svazu zápasu a doktorům.