Ondřej Petr: Trenéři diamant brousí, já ho leštím, aby zářil ještě jasněji

Ondřej je profesionální mentální kouč, který se specializuje na mentální přípravu amatérských a profesionálních sportovců, vzdělávání trenérů a rodičů.

Co je to vůbec mentální příprava nebo koučink?

Obecně se dá říct, že se sportovci společně pracujeme na tom, aby podávali kontinuálně co nejlepší možný výkon, zlepšovali se a přitom je stále bavilo a naplňovalo to, co dělají. Lidé si často myslí, že mentální koučink je o hecování, filosofování nebo dokonce řešení klinických psychických problémů, ale tak to není. Při koučování společně pracujeme na (sebe)důvěře, uvědomění a odpovědnosti.

Jak moc důležitá pro bojovníka psychika?

Pokud se budeme bavit o zápasech, tak ze světových výzkumů vyplývá, že až neskutečných 90 % výkonu ovlivňuje psychika. Někdo tvrdí že je to 10 %, ale těch 10 % procent ovlivňuje ten zbytek, což je prakticky stejné. To jestli jsi plně koncentrovaná, jak se ti dýchá, jestli se dokážeš držet strategie, atd., to vše ovlivňuje tvoje psychika. Můžeš být sebelepší na tréninku, můžeš mít neskutečnou fyzičku a techniku, ale pokud jsi svázaná a neumíš to prodat při samotném zápase, tak je ti to úplně k ničemu. Psychika je ale samozřejmě důležitá i na tréninku a v osobním životě. Pokud se nedokážeš koncentrovat, nemáš dostatečnou vnitřní motivaci, neodneseš si z tréninku tolik, co bys mohla a posouváš se daleko pomaleji. Pro zajímavost, v dnešní době nejlepší sportovní agenty nezajímá, jen to kolik máš vítězství a jak si vedeš ve sportovních žebříčcích, ale i to jak funguješ na tréninku – jak reaguješ, když se ti něco nedaří, jakou máš chuť se učit, jak umíš fungovat v nekomfortní zóně atd. Několikrát mě přizvali při draftování hráčů do klubů, aby se mnou konzultovali potenciál daného hráče právě z tohoto hlediska. Myslím, že je důležitý říct, že velký mýtus je to, že věci okolo psychiky jsou u každého z nás pevně dané a nedají se dále rozvíjet nebo s nimi pracovat.

S čím se na tebe sportovci nejčastěji obrací?

Nejčastější témata, která řeším, jsou předzápasová nervozita, soustředěnost, disciplína, strach z prohry, výkon pod tlakem, stagnace, tlak rodiny a fanoušků, sladění kariéry a osobního života, návrat po zranění, vztahy mezi trenéry a sportovci, ztráta motivace a předčasné ukončení sportovní kariéry. Především u sportů, ve kterých je ve hře i hodně peněz, jako je hokej, fotbal a tenis, řeším často i přehnané nároky rodičů a komunikaci mezi rodiči a trenéry. Sportování dětí, mládeže, rodiče a trenéři jsou aktuálně jedno obrovské téma, které se snažíme řešit i se sportovními svazy a asociacemi.

Komu je tenhle typ přípravy určený?

Každému, kdo chce růst a zlepšovat se v tom co dělá. Podle mě, má každý z nás vždy něco, v čem se může zlepšovat a zdokonalovat. Pokud si to uvědomuješ, je to to nejlepší. Sportovec, který si o sobě myslí, že vše umí a zná a nemá chuť se dál učit a posouvat, tak přirozeně stagnuje, dál už neroste a zpravidla zůstává na místě. Pro ty co chtějí, v tom co dělají, dosáhnout maxima, by to mělo být absolutní samozřejmostí. Když mi volá nějaký trenér nebo manažer klubu, že ke mně musí někoho dokopat, že potřebuje moji pomoc, tak mu rovnou říkám, ať ušetří čas mně i tomu dotyčnému – nemá to smysl, pokud on sám nechce. Mentální kouče nebo sportovní psychology využívá ve své přípravě například i Anderson Silva, Rich Franklin nebo Georges St. Pierre.

A co čeští bojovníci?

Pár mi jich už prošlo pod rukama (smích). Bojovníci jsou obecně velmi specifičtí v tom, že jsou často příliš hrdí na to, aby si připustili, že by se i jim tento způsob přípravy mohl hodit. Jsou také většinou zvyklí spoléhat se pouze sami na sebe, případně pouze na svého trenéra. Pokud ale přijdou a já s nimi pracuji, dosahují pak rychle velkých posunů a skvělých výsledků.

Jakým způsobem s nimi pracuješ?

Pro sportovní kluby, sportovce, trenéry nebo rodiče sportovců pořádám skupinové nebo týmové sebezkušenostní semináře, na kterých předávám své poznatky a zkušenosti. A dále pracuji individuálně s jednotlivými sportovci, trenéry a rodiči, případně v triádách nebo diádách např. sportovec a trenér.

Co dělá šampiona šampionem?

Těch aspektů je víc, ale z těch nejdůležitějších je to v prvé řadě rozhodnutí, potom pozitivní myšlení, vysoká schopnost koncentrace, nadprůměrná úroveň vnitřní motivace, vyšší (sebe)důvěra a nižší úzkost, schopnost imaginace, umění relaxace a regenerace a v neposlední řadě odvaha dělat věci jinak než ostatní. Bez bližšího vysvětlení ty témata mohou působit jako prázdný fráze, ale toto jsou reálně vlastnosti, kterými disponují a které dále rozvíjí nejlepší profesionální sportovci.

Znám tě jako rozhodčího MMA. Jak to jde dohromady s mentálním koučinkem?

Jsem rozhodčím MMA a Thajského boxu. Rozhodcování je můj koníček, ale současně je to pro mě jedna ze skvělých zkušeností pro praxi mentálního kouče. Mám možnost reálně sledovat někdy i v desítkách zápasů měsíčně, jak na koho působí předzápasový stres, nízké nebo naopak přehnané sebevědomí, jak je na tom kdo s koncentrací, co se odehrává mezi zápasníky, co říká jejich řeč těla, jaké jsou interakce mezi zápasníky a trenéry. U borců které znám osobně z tréninků a vím, jaký mají potenciál, vnímám i to jak neuvěřitelně dokáže nezpracovaná psychika snížit jejich výkon apod. Je zajímavý, s jakou přesností se dá ještě před samotným zahájením zápasu určit, koho jak svazuje jeho vlastní psychika a kdo přišel vyhrát a kdo to přišel jen zkusit. Když nad tím přemýšlím, myslím si, že mistři z Thajska, kteří umí s velkou přesností již z Wai Khru Ram Muay určit vítěze zápasu pravděpodobně dokážou velmi dobře číst řeč těla a emoce zápasníků. Otázka je, jestli vědomě nebo nevědomě na základě svých dlouholetých zkušeností.